Pokoje (Pulao)

V pravém křídle za svatyní, do kterých vede průchod ze světlého dřeva, ve kterém se uprostřed houpe malá, zlato-bílá zvonkohra, se nachází jednoduché pokoje, podobné jako v ostatních chrámech. Dveře tvořené posuvnou panelovou stěnou. Dvě postele se světle žlutými polštáři a bílými dekami. Dvě komody se zlatým lemováním a dva paravány. Oba bílé, však jeden s draky vyšitými zlatou nití a druhý s draky vyšitými nití světle zelenou. Na stropech v pokojích se poté houpe zlatý lustr a v chodbě mezi pokoji stojí malý, zlatý květináč s dalším bonsai stromkem. Na konci chodby se poté nachází velké, kruhovité okno s výhledem na Nekonečné hory.

V každém pokoji sedí vedle postele magická truhla, z níž můžete vytáhnout jakékoli oblečení se vám zlíbí – tak dlouho, dokud jde o čínskou hanfu.

1 - Runa Åvelan
2 - pokoj je zatím neobydlený
3 - pokoj je zatím neobydlený
4 - pokoj je zatím neobydlený
5 - pokoj je zatím neobydlený
6 - pokoj je zatím neobydlený
7 - pokoj je zatím neobydlený
8 - pokoj je zatím neobydlený

<< Velká dračí síň, rychlá dohra z Runina prvního dne v posmrtném životě

Ru zpruzeně prosvištěla branou do "svého" chrámu a ve tmě a sněhu si ho napoprvé ani pořádně neprohlédla, jak cílevědomě mířila přímo do svého pokoje. Pořád ještě na sobě měla jen lehkou bundu z letecké nehody, začínala jí být zima a ani špíz z masových kuliček jí nevylepšil náladu tolik, jak by měl.
Byla zpruzená z mlčenlivého kluka, kterému nestála ani za to, aby se na oplátku představil, nebo se třeba rozloučil. "Bú", jak už padlo - ticho v tomhle případě nepůsobilo na Runu sexy tajuplným dojmem jako z nějaké novely, ale jednoduše nezdvořile už od brány, takže když vcházela do jednoho z mnoha prázdných pokojů, vypadala, že něco zakousne. Štvalo ji, že pro Bi'ana těch pár slov ztratit mohl.
A pak tu byl Kai. Ten ji štval úplně jiným způsobem. Další, co nic neřekl na její nabídku. To byla tak nesnesitelně společenská? Jenom se zkusila podělit! Chtěla vědět trochu víc, a co se stalo? Jasně, jen co se chlap dostane k talíři s jídlem, nějaká konverzace na úrovni nehrozila. Věděla, že není sama, kdo právě umřel, ale právě proto si o tom chtěla jen promluvit a... a místo toho ji všichni ignorovali a hleděli si svého. Ani se pořádně nedozvěděla, co se stalo s tím zraněným klukem.
Dodusala k posteli, až byl div, že se jí zlostí nekroutily konečky vlasů a nevznášely se kolem ní, jako kdyby byla nějaká mýtická harpyje. Plácla sebou na záda na postel a chvíli jen dál napruženě hleděla na strop, jako kdyby se na ní dopustil osobní křivdy. Jen neochotně nakonec poslepu skopla boty a zmátožila se aspoň natolik, aby se rozhlédla, jestli nenajde koupelnu a něco čerstvějšího na převlečení, co jí nebude připomínat, jak umřela.
Truhla vypadala nadějně: Ru strávila asi půlhodinu tím, že z ní roztržitě, ale energicky tahala jedno hanfu za druhým, dokud jí asi u šedesátého modelu nedošlo, že v ní zřejmě džíny a tričko nenajde, a skoro omluvně se zase většinu vynasnažila nacpat chaoticky zpátky.
Nikde nebyla ani žádná cedulka s heslem na wi-fi nebo místnost s počítači na vypůjčení. Absťák se dostavil poměrně brzy. Ru zbytek noci prokvílela, ale kategoricky odmítla zajít do jakéhokoli jiného chrámu, kde by nebyla sama.

--KONEC DNE--