Svatyně (Bi'an)

Prostorná hala Bi'anovy svatyně je jendoduše řečeno velice minimalistická. Volné prostranství narušuje pouze malý oltář se sochou ledově modrého draka, na němž visí několik pečetí proti temným silám, ale jinak je místnost prakticky prázdná. Prostor působí od pohledu dost chladně, ale opak je pravdou – zalije vás zde příjemné teplo, které se nápadně podobá hřejivému pocitu po vykonaném dobrém skutku. Zem je z bílého mramoru s modravým žilkováním.

Pokud byste svatyni navštívili v noci, jediným na první pohled znatelným světlem navádějícím vás tmou by byla právě ona socha, zářící tlumeným namodralým světlem, které trochu připomíná nějakou noční bludičku. Pokud jste však následovníkem Bi'ana, zároveň byste zjistili, že se zde pod vašima nohama rozsvěcí ještě podlaha – žilky v bílém mramoru se rozbíhají do všech stran jako zářivé modré praskliny a navádí vás tam, kam chcete jít, aniž byste do něčeho vrazili. Kdo ví, jak magie tuší, do které z místností máte namířeno, ale dokud to funguje, jistě si nikdo nechce stěžovat...

<<< Pokoje (Bi‘anův chrám)


Ying Yue něco napadlo, ano. Ale velmi rychle jí došlo, že to bude blbý nápad. Ovšem, to jí nezabránilo to stejně říct – ještě se divte, tahle poletucha prostě neměla filtr, o který by se podobné věci zastavily. Očka se jí rozjiskřila škodolibostí, když nadhodila, naprosto veselým a pro věc nadšeným tónem: „Tak proklejeme Yaziho! Pokud by se mu to nelíbilo, měl by smůlu!“ Jistě si zadělává na to, aby ji taťka měl rád, mhm! …což znamenalo, že s ním skoro nemluvila, když pomineme slavnost, a ještě k tomu ho bez váhání navrhla jako obětního beránka na proklínání. Na druhou stranu… tohle po mamce neměla, takže to zákonitě znamenalo, že je to po něm, takže si za to může sám a nemůže protestovat, pokud by to někdy splnila! Výborná to logika, viďte?
Odkývala to, bez váhání. „Kdyby Pulao existoval na zemi, už dávno se nikdo neřídí vědou, ale astrologií. Říkám ti, horoskopy by vládly světu líp než cokoli jinýho,“ uculila se, než se na dívku vážně zadívala. „Bibi, mám hrozně důležitou otázku, která dost možná změní svět a tak… co jsi za znamení?“ zeptala se, upírajíc na dívku přímý pohled, z něhož bylo jasné, že nutně potřebuje odpověď, i kdyby to byla otázka života a smrti. Bylo to jistě důležité, záviselo to jistě na jejich kompatibilitě toho, zda a jak kvalitně spolu ovládnou svět, když k tomu přiberou Pulaa a jeho věštění. Kvalitní plány, co vás má, o tom nelze pochybovat!

Ujistila rychle Francouzku, že skutečně neměla v plánu táhnout ji do sněhu, protože to působilo, že by jí Bibi nejdřív vyškrábala oči, než by se palečkem dotkla první sněhové vločky. Sníh ne, píše si! „Určitě se nás tu nikdo nesnaží nechat umrznout. Hmm… není tahle sféra náhodou celá magická? Je možné, že tohle celé počasí je prostě… uměle vytvořené?“ Jojo, filozofické otázky by jí šly, to bez debat. Ale tohle byla dobrá otázka! Tohle celé místo bylo nějakým posmrtným světem – bylo možné, že kdyby se dračím bratrům zachtělo, prostě by sníh celoročně vynechali? Možná si libovali v tom, že sem tam napadl. Vyhlédla z okna, napůl čekající, že tam uvidí otce někde stavět sněhuláka. (Přirozeně by to byl nejděsivější sněhulák, co kdy Tianmo spatřilo, aby mu nekřivdila.)
Na Bibiino nařknutí, že se jí snaží koukat na odhalené ramínko, udělala ukázkový gasp a přikryla si v šokovaném gestu packou ústa. No to tedy ne, za co mě máš, Bibiane? To se ti rovnou můžu dívat na kotníčky – jakou lehkou děvu to tu ze mě děláš?!“ Pobouření nejvyššího stupně, vskutku! Normálně tu z ní dělala nemravu! Fň!

Ale nakonec vypluly z pokoje obě a společně sešly po schodech až do svatyně. A zde si Ying Yue znovu všimla fascinující věci – kam Bibi na mramorové podlaze šlápla, tam se za ní rozklikatila modrá záře blesků v mramoru, které ji pronásledovaly jako velmi věrné stíny, kamkoli se hnula. Nějaká spešl věc, která je jenom pro Bi‘anovy děti a učně? Fancy věcička, o to nebylo pochyb. „Tohle je lepší než noční světýlko, víš, kam jdeš!“ neodpustila si ještě komentář, ale pak nechala Bibi si v klidu svatyni prohlížet. Potřebovala to na meditaci, ke které se chystala – a tak se Ying Yue opřela o jeden ze sloupů po okrajích svatyně, nasazujíc přirozeně bad-boyovský postoj, a sledovala blondýnku. Čekala, až bude mít prohlížení dost. Plánovala zkusit meditaci s ní, takže byla jen otázka času, kdy se vynadívá. Naštěstí… čas byl přesně to, co měli ve vskutku nadměrné míře.