Svatyně (Yazi)

Svatyně je první místnost nacházející se v přízemí, do které člověk vkročí, projde-li mohutnými dveřmi do vnitřku chrámu. Jedná se o ohromnou místnost s deseti páry rudých sloupů vedoucích od vchodu až po zadní stěnu, u které stojí monumentální socha sedmého potomka Dračího krále, která na první pohled má vyvolávat v přihlížejících strach. V klíně má položený čínský meč a v levé ruce vějíř, který soše zakrývá část obličeje se samolibým úsměvem. Každý ze sloupů je poté obtočený bílým drakem s rudě zářícíma očima, přičemž má každý drak na hlavě nalepenou ochrannou pečeť. Mezi prvním párem sloupů se na zlatých provazech houpou dva červené lampióny házející do prostoru červené světlo. U nohou sochy se ještě na zlatém koberečku nachází černý hluboký talíř na dary, které drak určitě neodmítne. Jedinou formu pořádného osvětlení ve svatyni představují vysoké svíce o pěti svíčkách u každého lichého páru sloupů.

Na konci svatyně na levé i pravé straně se nachází černé schodiště se zlatým zábradlím do dalšího patra. Na prvním a posledním schodu je nalepena ochranná pečeť. Cestou po schodech nahoru se tak v půli cesty nachází ještě kulaté okno, které do chrámu pouští denní světlo a usnadňuje rozpoznání jednotlivých schodů na schodišti, které pro svou černou barvou v šeru můžou splývat do sebe.

<<< Pokoje (teda jako poslední post je na cvičišti, ale tvařme se…)


Probudila se v pokoji, což… ji překvapilo, protože věděla, že usnula po tom všem, co dělala, únavou na cvičišti. Yazi se zjevně obtěžoval ji sem odnést, což bylo… vlastně docela milé gesto, po tom špičkování. Přijala teplou postel rozhodně raději enž tvrdou zem na cvičišti, co si budeme, a tak se spokojeně ještě zahrabala do dek, než se pořádně probrala. Když vykoukla, viděla, že Bibi taky ještě spí, z hromádky dek vykukovaly jenom blonďaté vlasy. To, jak dlouho spala, bylo maličko děsivé, ale… Ying Yue jí nechala na nočním stolku misku z jídelny, a když se teď podívala, byla v trochu jiné pozici, tak… evidentně se někde mezi tím vším probudila a najedla! To ji uklidnilo dost na to, aby se vyhrabala z postele a poměrně lehkomyslně zamířila k tomu si opláchnout tvář. Prohrábla si dlouhé vlasy… a zarazila se, když ruku zase bleskově stáhla, protože o něco zavadila. O něco chlupatého, jako když se vám na hlavě usídlí kočka, jen… nic necítila.
Její další kroky tak vedly k zrcadlu, kde… zůstala na sebe samotnou zírat s otevřenou pusou.
Vztáhla ruku, aby za tu jednu část zatahala, a zase ji stáhla, protože to vážně zabolelo. Ale vážně to tam bylo. Pár kočičích oušek, jejichž srst byla černá jako přírodní barva jejích vlasů.
Neměla tušení, co se děje, ale… rozhodně to chtěla zjistit. Ale nechtěla u toho omylem vzbudit Bibi, pokud by ještě chtěla spát, a tak so možná nejvíc tiše vytáhla z truhly složené černočervené hanfu, které hodila na sebe. Dokonce se ani nestihla pokochat svým odrazem v zrcadle, což při její obvykle poměrně marnivé povaze bylo víc než alarmující, než hezky tiše vyklouzla z pokoje, aby se porozhlédla po chrámu. Pokud měla dostat odpovědi, třeba se jí povede najít někoho, kdo bude tušit víc – možná někoho z dráčat, možná Li Mei, možná Yaziho. Poslední možnost se zdála vlastně jako nejvíc přijatelná, dračí bratr by mohl vědět o odst více než kdokoli jiný, takže… to bylo ono.
Problém byl, že neměla ani tušení, kde by ho mohla hledat. Pochybovala, že zůstal na cvičišti, ale stejně tam zkusila nakouknout – tam nebyl, nepřekvapivě. Proč by tam zůstával celou noc, že ano? Bloumala do chrámu, nahlédla i do knihovny a do společenské místnosti (přičemž stihla neocenit, jak nepraktické bylo se tam dostávat, a bylo jí jasné, že pokud chrám navrhoval Yazi, bylo to provedeno hezky naschvál, aby je donutil víc běhat po schodech). Nikde ani živá duše.
A tak, bezradná v tom, co sakra dělat teď, nakonec skončila ve svatyni. Kriticky si po svém příchodu prohlédla dračí sochu, mrskající ocásek ze jejími zády tím evidentnější. „Nachomýtneš se, když se mi máš smát, že neumím mířit, ale jak tě člověk najde, když se něco děje? Hodilo by se mi vědět, kdo měl ten blbej nápad ze mě udělat kočkoholku,“ pronesla nahlas, jako kdyby jí měla socha odpovědět. Třeba má skrz ni Yazi nějaké magické odposlouchávajíc zařízení, co ona měla vědět? Možné tu bylo evidentně zatraceně fakt všechno, soudě dle jejího dnešního stavu…

<<< Chrám Yazi, pokoje

Gu Shi se vzbudila chvíli po tom, co Ying Yue odešla. Rána nikdy moc neuspěchala, takže se probouzela a vstávala ve svém pomalém a pohodlném tempu. Když se vyškrábala z postele, šla se protáhnout ve stylu své ranní rutiny, kterou dodržovala už nějakou dobu. Od hlavy po prsty na nohou se pořádně protáhla a zahřála na začátek dne. Pak šla protahovat šlachy, na ty se soustředila totiž trochu více. Zkrácené šlachy jsou nepříjemná věcička. A jak se tak ohla až úplně dolů. Jako dolů dolů, že kdyby měla horní půlku delší jak tu dolní, dotkla by se hlavou země. No a jak tak byla hlavou dolů i tak, jenom jí neměla na zemi (což se nedá říct o jejích vlasech) zahlédla divnou chlupatou věc.
Prudce se narovnala, až jí prasklo v zádech. Toho si ale nevšímala. Polovinou těla se natočila a všimla si, že ta podivné dlouhá chlupatá věc je velice pevně připevnění k jejímu tělo. Takovým způsobem, jako by tam byl odjakživa. Ocas. A víte co? Byl bílý, ale plný světle hnědých, tmavě hnědých, nazrzlých a černých flíčků, které se na některých místech překrývaly a na některých byly zase samy.

Otočila se zpět do normální pozice a zatnula zuby, zatímco se jí na rtech roztáhl křečovitý úsměv. Každý, kdo by se na ní teď podíval by si dvakrát rozmyslel, jestli by se na ní znovu podíval. Někdo si tu ze mě dělá prdel. Pronesla v mysli a šla k zrcadlu. Jakmile se do něj podívala, všimla si i nových uší. Ve stejné barvě, jako její ocas. Nebo spíše barvách. Přejela si po nich rukou a opravdu tam byly, i je cítila dost na to, aby věděla, že tahat za ně by byl špatný nápad.
Stiskla si kořen nosu, doufající, že se brzo probere z té noční můry. Nic. Ale upřímně...to, že měla ocas a uši jí netrápilo tak moc, jako spíš ta barva, kterou vyfasovala. Vůbec se to k ní nehodilo! A vypadalo to hrozně, v kontrastu s její bledou kůži a černými vlasy. Aspoň podle jejího názoru.

Na posteli svojí sestry zahlédla osobu, ale blonďatou, takže to její sestra opravdu nebyla. Rozhodla se Bibi nebudit. Už ani nebyla v šoku, že tam přespává. Nebylo to koneckonců poprvé a ani naposledy.
Otočila se na patě a z truhly si vytáhla černou hanfu. Byla to obyčejná fanfu s překříženým vrškem, dlouhým rukávem a dlouhou sukní. Bez ozdob a šperků. Ocas si nechala schovaný pod sukní.

Nazula si boty a naštvaně vydupala ven. Byla tak vytočená, že si nepamatovala, jestli zavřela dveře a jak je zavřela. V půlce cesty si to uvědomila. Snad jsem nevzbudila Bibi. Ups. Pomyslela si, ale nezpomalila ani i sekundu. Na cestě do svatyně. Protože to bylo první místo, co jí napadlo. Kde jinde by měl být ten arogantní drak, než ve svojí vlastní svatyni. Ne, že by mu měla Gu Shi co vyčítat. Aspoň co se ohledně arogance týče. Svojí svatyni neměla. Chtěla jsem říct bohužel, ale spíš bohudík.

Rozrazila dveře a vrazila dovnitř, jako by byla nějaký hurikán. Překvapeně se zastavila, když viděla svou sestru. Neslyšela, co řekla, jenom slyšela hlas a tak si myslela, že byla sprocentně správně. „Uhm, ahoj,” vydala ze sebe překvapeně a její vztek na chvíli polevil. Aspoň než si všimla jejích uší. Vykulila oči a okamžitě na ně ukázala. „Proč ty máš černý a já mám,” zuřivě se odmlčela a švihla ukazováčkem a ukázala na svoje uši, „TOHLE!” Kdyby to šlo, z očí by jí šlehaly blesky. „A proč to vůbec existuje na mojí hlavě? Jde je Yazi? Stejně je to jeho práce, pomsta,” zasyčela a začala se po svatyni rozhlížet. Dokonce šla a podívala se za jeho vlastní sochu, jestli třeba nestáhl ocas mezi nohy a teď se před ní neschovával.

Ač obě jeho dcery vstávaly už dávno… On ne. Neměl koneckonců důvod. Jemu se ve vlasech necukaly bílá kočičí ouška a ze zad mu přes noc nenarostl hebký ocásek, kterým by mohl naštvaně švihat… Vzbudila ho však přítomnost v jeho svatyni. Samotní draci ví, kde se nacházel jeho pokoj, avšak… Rozhodně byl dost blízko na to, aby cítil, že se tam obě sestry sešly. V první chvíli to nechtěl řešit. Koneckonců, proč by také měl, že? Sházet se mohly kdekoliv a vlastně mu nepřišlo ani zvláštní, že jsou spolu. Ale… nakonec se za nimi šel podívat. I když rozhodně neočekával to, co tam najde… 
Bylo v pořádku, že tam byly obě sestry, samozřejmě. Jenže… něco na nich bylo jiného. Přestože se ve svatyni objevil zčistajasna, prozradil ho velmi pobavený smích, který vycházel z jeho hrdla, když se podíval na ty dvě. „Nejsem si jistý, jestli je správný čas na kostýmy, ale fakt vám to sluší,“ pochechtával se a pravděpodobně si tím podepisoval rozsudek smrti. Minimálně u mladší z dvojice. Když se na to však zaměřil víc… Nebyly to jen obyčejné kostýmy. Cítil ze zvířecích částí těl magii, která nepatřila jemu ani nikomu z jeho bratrů. To… neměnilo nic na tom, že se jim stále dost očividně smál. 
„Kdy jste mi hodlaly říct, že jste si rozjely dráhu kočkoholek?“ Rýpl si do nich a mírně očekával, že po něm jedna z těch dvou něco hodí… Že po něm Gu Shi něco hodí. Doufal, že u sebe nosí svojí dýku! Popošel pár kroky k první z dívek. K starší Ying Yue: „Hm, vypadají, že je máš od narození. Rozkošné,“ zkonstatoval a… dál se pobaveně smál. Obešel ji kolem a zaměřil se na ocas, který měla na zádech. „Jedné z vás pořídím mašličku a druhé rolničku… Ne! Oběma rolničku! Na ocásek i na krk!“ Kýval spokojeně, mezitím, co se snažil zadržet slzy od smíchu. Ne, že by se mu to tak moc povedlo, když si za chvíli ukazováčkem setřel slzu, které se vydrala napovrch. 
Přešel potom ke Gu Shi, pokud mu dívka neutekla. „Ty máš strakatou srst! Roztomilý, vážně!“ Smál se dál. Věděl, že si tím u obou rozhodně nešplhne, ale… ale! Co jiného mohl dělat?? „Měl bych vám sehnat škrabadla? Anebo byste si nechaly zastřihnout drápky…?“ A… potom se zarazil a na tváři se mu rozlil opravdu zákeřný posměšek. „Umíte vrnět???“ Což… očividně bylo smrtelně důležité, aby věděl! I když v tuhle chvíli věděl, že by se vrnění ani od jedné nedočkal… No což, aspoň se zasmál! 
Ještě chvíli se jim pochechtával, než se nakonec postavil před obě a sjel si je pohledem. „Tak co jste dělaly, že jste se do… tohohle,“ ukázal prstem každé na kočičí ouška ve vlasech, „uvrtaly?“ Kdyby tak věděl, že obě v noci spokojeně spaly a ani jednu by nenapadlo, že se ráno vzbudí se zvířecími částmi těla. „Určitě to půjde nějak zrušit, jen musíme najít, kdo to má na svědomí,“ přemýšlel nahlas. Věděl víc, než obě jeho dcery dohromady. Nevypadal však, že by se byť jen jedné z nich hodlal svěřit. Budou se na to muset zeptat, jinak se rozuzlení pravděpodobně nedočkají. „Teda pokud si tohle nechcete nechat? Sehnal bych vám kočičí strom!“ Byl to Yazi, nenechal si ujít jediný čas, kdy si z těch dvou mohl dělat srandu!

Zdálo se, že nejenom Ying Yue měla tyhle… ranní záhadné problémy (teda už rozhodně ne ranní, ale tvařme se, že to bude ráno, protože to je tehdy, když vstáváte, a Ying Yue byla příliš rozhozená na to, aby argumentovala ohledně denní doby), protože těsně po ní se do svatyně dostala i její mladší sestřička. Gu Shi byla vždycky pořádně od rány (což byly svým způsobem obě, jen každá s jinými projevy), takže i teďka byla dosti… nabručená. Právem, ne že ne, protože tohle byla rozhodně situace k naštvání, zvlášť když ani jedna ze sester neměla ponětí, co komu kde kdy provedly, aby si tohle zasloužily. A to, že se navíc Gu Shi vztekala nad barvou její srsti… to už byla učiněná třešnička na fakt prokletém dortu.
Kývla jí na pozdrav nazpět. „Ránko, ahoj,“ oplatila jí, ale ne, že by Gu Shi dávala moc prostoru na další reakce. Pokrčila rameny, ale pohled na rozhořčenou sestřičku ji popravdě dost pobavil – pokusila se taktně zamaskovat smích kašlem, ale kdo ví, jak moc se jí to podařilo učinit důvěryhodně. „Nemám tušení, ale… k tomu bych potřebovala mít tušení, co se tady vůbec děje,“ pokrčila rameny, než se zašklebila nad dalšími myšlenkovými pochody Gu Shi. „Hele, Yazi je sice… Yazi, ale nemám dojem, že je zrovna z těch, co ti v noci přikouzlejkočičí ouška a ocásek… teda, pokud jsi neprovedla něco, co by si to zasloužilo, ale já nic určitě neudělala a pak by fakt nedávalo smysl, proč bychom to odnesly obě. Ledaže by byl fakt angy za to včerejší házení…“ Kdo ví, zda to neměla jako malou pomstu za figurínové rozkroky?

Neměly moc času na rozmýšlenou, protože předmět jejich debaty se ukázal velmi brzo – a k jejich nevelkému překvapení se jim už z dálky smál. To máme k tomu, že u něj třeba najdou kloudnou odpověď. Zdálo se, že ačkoli se velký zlý Sedmý bratr na papíře zdál jako hrozně velká angy hromádka svalíků a zbraní, když došlo na jeho děti… z toho velkého zlého draka se prostě stal pěkný chuligán. Ying Yue vlastně nepřekvapovalo, že se jim smál – ač to bylo pořád maličko zvláštní, tak to zároveň bylo… nepřekvapivé. Což už bylo k úvaze, zda bylo spíš dobré nebo k pláči, že ano.
Ale nezdálo se, že by v tom měl prsty – neptal by se, kdyby měl, no ne? V tom všem smíchu by byla větší dávka škodolibosti, kdyby za to mohl, však? „To nám spíš pověz ty, protože zatím jsi tu největší podezřelý z toho, kdo za to může,“ odvětila, zakládajíc si packy na hrudi, ale… koutky jí prostě cukaly. Jak chcete v tomhle držet vážnou tvář, haló? „Perfektní, maid obleček bys k tomu ještě neměl? Ale teda, jenom pokud nám půjdeš příkladem, hezky i s tou rolničkou. Ať se ta ouška vzala kdekoli, jistě tam budou nějaká v zásobě i pro tebe, přece nás v tom nenecháš jako padavka samotný, fň!“
Navíc, možnááá byl fakt, že se snažila to mírnit, protože… ona nebyla čertík z krabičky, co by se za tohle naštval. Měla asi maličko vyšší odolnost vůči provokování, ale nevěřila, že Gu Shi bude s nervíky tak moc v klidu, hlavně potom, jak se sem přiřítila. Ale než stihla nějak žehlit dál, ozval se už Yazi s dovětkem – s kočičími stromky a tím vším kolem. To už jenom smířeně v duchu tajila dech a rozhlížela se, zda kolem sebe nemají něco, co by po něm Gu Shi mohla hodit, jinak… něco stoprocentně poletí, a ona se nechtěla ocitnout v epicentru případné přestřelky.
Odkašlala si, snaže se to aspoň maličko odvinout jinam. „Co všechno tady běhá a může to mít nějaký kočkoholkový fetiš, aby to z nás udělalo… no, tohle?“ otočila se k Yazimu a zašermovala rukama k vlastním ouškům, jako kdyby nebylo nad slunce jasné, na co tady naráží. Kdo ví, co všechno tady po Tianmu mohlo poletovat, ale… pokud tvrdil, že to může zrušit a že je nějaká cesta, tak tomu asi mohla i docela věřit, ne? Teda, no… snad! Pokud se jim dřív dosměje, aby si vůbec vzpomněl, jak se něco takového dělá-

Nechtěla na svou sestru prskat, ani na ní být zlá nebo protivná, ale poslední dobou jí i její vlastní emoce dávaly zabrat. Ale její respekt pro starší Ying Yue byl nakonec silnější. Takže místo toho, aby kolem sebe dál prskala a švihala ocasem jako by se snad místo kočky měnila v helikoptéru, se prostě uklidnila. Ale podupávala si netrpělivě nohou, co by nebyla pravda. Přehodila si vlasy na záda a ruce si založila na hrudi. Neodpustila si střelení varovným pohledem, když velice podezřele zakašlala
"Jestli jsem provedla něco, čím bych si to zasloužila?" Svraštila obočí. Kterou z těch padesáti věci na Yaziho pravděpodobném listě za pomstou myslí? "Kdo ví." Uhla pohledem zamračeně. Pak se s ním ale hned zase vrátila a na rtech se jí objevil pomalý a poťouchlý úsměv. "Házení? Házela jsi nože?" Rozzářili se jí oči. "Po Yazim? A mě jsi nepozvala?" Odfrkla si. Pochybovala, že házela nože po Yazim, ale stejně se musela ozvat.

Než stihla dál nějak zareagovat, prudce se otočila za smíchem. Byla by přísahala, že tam teď nikdo nebyl. Z očí by jí mohly šlehat blesky. Jako bych se vydala cestou kočkoholky dobrovolně!Pěnila v duchu. Ale vypadá to, že za to opravdu nemohl. To jí ale neušetřilo jeho poznámek. "Přesně!" Souhlasila s Ying yue. On je hlavním podezřelým.

I když si říkala, že tentokrát by tak pěnit nemusela. Koneckonců to vypadalo, že to nebyla její vina a ani vina Yaziho, jeho poznámky jí prostě víc a víc zvedali tlak. RoLnIčKu?!Oči měla rozšířené a už se zhluboka nadechovala. Ale uchechtla se představě Yaziho v maid oblečku a s rolničkou. Ale co se jí týkalo..."Žádná rolnička!" Štěkla po něm naštvaně. "Jestli tak toužíš po rolničkách, můžeme ti pořídit obojek s rolničkou, třeba i s maid oblečkem." Rty se jí roztáhly do nebezpečného úsměvu, až se jí bílé zuby zablýskly. "Jsem si jitá, že dokážu sehnat obojek se speciálním vybavením. Trochu elektřiny bys zvládl. Mohl bys to brát jako nový druh vlastní disciplíny..." Pokud je Gu Shi v něčem skvělá, je to podívat se shora na člověka, co je already mnohem vyšší. Jí se to přesto vede, spolu s úsměvem, který nevěštil nic dobrého. "Na ocásek taky můžeme jeden najít. Všem by to ušetřilo spoustu problémů."

Pak přešel k ní. A to si zrovna myslela, že udělal dobře, když šel jenom k Ying Yue. Ale jakmile k ní přešel, byla si jistá, že ho kousne. Nebo tak něco. Ona totiž tu dýku u sebe opravdu nosila. Co by to byla za bojovníka bez své kouzelné dýky.

Cuklo jí v oku. Musel totiž zmínit její srst. To by nebyl on, kdyby se netrefil přímo do slabého místa. Zhluboka se nadechla a prohrábla si vlasy. Začínaly se jí dělat fleky před očima. A nebylo to tak, že by omdlévala, spíš přecházela do stavu běsnění. "Roztomilý asi stejně jako tvůj ksicht po ránu. Vážně, kdo se na to má dívat!" Dál po něm štěkala. Ale dýku nevytáhla, i když se rukou ujistila, že jí má chovanou pod jednou vrstvou sukně. Tam, kde se jí to rozděluje, aby pro ní mohla snadno sáhnout. Ale na tahání dýky se necítila. "A škrabadlo bys pořídit mohl. Mohl bys to použít jako roubík, nebo žvýkací hračku, až se budeš nudit." Pobaveně se ušklíbla. "Někdy bys fakt potřeboval sklapnout."

"Nevím, jestli umím vrnět, jsem si ale jistá, že umím skvěle kousat. Chceš zkusit?" Uchechtla se škodolibě. V hlavě představu toho, jak se mu zakusuje do krku a všude stříká jeho krev. Stejně by neumřel. Pomyslela si s uchechtnutím. A stejně by to neudělala. Ta představa jí pobavila doslova jenom na sekundu. Doopravdy jí to taková zábava nepřišla. Krev a syrové dračí maso v její puse jí neláká.

Zavrtěla na něj hlavou, jako by se mu všechny buňky v hlavě najednou vymazaly. "Kdybych věděla co se děje, nebyla bych tu." Očividně. Křičelo z jejího postoje i tónu, jako správná dcera ve své rebelující fázi. Poslední co chybělo bylo protočení očí, ale to si nakonec vysloužilo zmínění o ponechání si těchto částí navíc. "Ty by sis měl pořídit strom. A měl bys tam trávit většinu svého času. Trávení spoustu času v divoké přírodě rozhodně pomůže na tvoje vrásky." Ne, že by nějaké viděla, ale to by si neodpustila, narážku na jeho věk.

"Každopádně, pokud ty nic nevíš, myslím, že je čas posunout se k někomu, kdo má přehled." Sjela ho pochybným pohledem. "Mě totiž hodně zajímá, kdo má tenhle nesmysl na svědomí. A pak si ho podat." Tentokrát ta jiskra v očích nebyla pobavená ani otrávená, jako spíš krvežíznivá.

Na to, že předešlý den rozhodně nebyl jeden z těch lepších… Když Sedmý z bratrů narazil ve svatyni na své dcery v novém, kočičím kožíšku, docela mu to zvedlo náladu. Ať díky tomu, že do nich mohl rýpat nebo proto, že on nebyl do takového magického žertu zapojený. Cizímu neštěstí se přeci jen smálo nejlépe! I přes fakt, že Gu Shi vypadala spíš jako angy kotě, než aby si podobnou situaci užívala. Minimálně její starší sestra nevypadala, že by chtěla Yazimu do bot vyzvracet kuličku kočičích chlupů. Minimálně zatím rozhodně ne.
Nad jejich slovy s podezřením jen pokrčil rameny: „Nemám v tom prsty, ale mohl bych se do budoucna inspirovat.“ To, že podobné žerty ve své moci nemá, už byl jen malý, nepodstatný detail. „Ať už to má na svědomí kdokoli, jen si z vás dělá dobrý den. Určitě to nebude tak zlé, jak to vypadá. Koneckonců, víte, kolik lidí by si s vámi hned vyměnilo místa?“ Lidé mu častokrát přišli divní a zvlášť ti, kteří by byli nadšení, kdyby se jim stalo něco takového. Nepochyboval však o tom, že by nebyl alespoň jeden člověk, který by se o něco takového přihlásil dobrovolně.
Samozřejmě, že si neodpustil několik posměšků a provokování. Byla to už prostě jeho povaha. „Mám radši delší oblečení, ale pokud bys o takový obleček stála? I když být tebou, tak krátké šaty nejsou úplně praktické,“ stočil svou pozornost na starší z dívek. „Třeba to byl nějaký účel, proč kočičí ouška máte. Nerad bych se míchal do plánů Vyšší síly, takže děkuji, ale tohle přenechám vám dvěma. Můžu vám ale zpovzdálí fandit!“ Hezky jako správný, podporující rodič! Koneckonců, jako rodič se upisujete k tomu, že své vlastní děti budete podporovat se spoustě věcí. Pokud se to týká i kočičích oušek a ocásku, tak ať!
S pobaveným zajiskřením se pootočil i na mladší dívku. „Budu o tom uvažovat,“ pravděpodobně nebude, ale drak nikdy neví! Třeba se elektřina přeci jen bude hodit. Jenže přesně v tu chvíli věděl, že i kdyby měl sebelepší důvod, nenašel by u bratrů ani jednu podporující duši.
Nespokojeně zamlaskal a zakroutil hlavou: „Mám tě fakt rád, to víš, ale takové sadistické smýšlení je docela soukromá věc, nemyslíš?“ Za tohle ho Gu shi pravděpodobně bude proklínat do konce svých věků… a rozhodně ještě roky potom, ale s tím byl tak nějak smířený. Rozhodně nechtěl, aby se ta malá můra cítila, že má na vrch. Možná někdy, jenže v tu chvíli rozhodně ne.
Jejich pošťuchování s tímhle však neskončilo… A Yazi taky rozhodně nechtěl přestat. Přeci jen se skvěle bavil a nechtěl si takovou chvíli nechat proklouznout mezi prsty! „Ale, koťátko se nám špatně vyspalo?“ Očekával, že mu po tomhle vyškrábe oči? Ano. Hodlal s tím přestat? Ne, rozhodně ne. A s nabídkou kousání… No, úsměv z tváře mu sice nezmizel, ale už viděl, jak by se Taotie tvářil, kdyby za ním přišel, že potřebuje ošetřit kousnutí od své vlastní dcery! Takže na nabídku jen krátce zakroutil hlavou.
Na chvíli se nad položenou otázkou musel zamyslet… Něco ho napadalo, jenže se mu taková věc rozhodně nelíbila. „Možná,“ odpověděl na začátek, než prostě pokračoval, „existuje duch, Huli Jing. Je to duch, který má většinou liščí rysy, ale není to pravidlem. Jedná se o dost škodolibého ducha, který od podobných žertíků rozhodně nemá daleko.“ Prozradil jim, mezitím co přemýšlel, jaké pako by bylo schopné vpustit mezi ně ducha, který má tohle na svědomí. „Jestli se tohohle, ač mi to bude fakt chybět, chcete zbavit, musíme toho ducha najít. Ta magie je dost silná, takže nejednodušší bude, když vás toho zbaví ten, kdo to má na svědomí.“ Že to takhle znělo jednoduše a v praxi by to mohl být problém si zatím nechal pro sebe.

Když se nad tím Ying Yue zamyslela, tak ať už to bylo z naprosto jakéhokoli pohledu, byla tahle situace prostě… no, bizarní. Stála se svojí mladší sestřičkou, což byla ta jediná normální složka situace (a věřte, že když se Gu Shi stává naprostou normou a ukázkou všednosti, něco je zaručeně vážně špatně), ve svatyni v chrámu a místo toho, aby tedy po konečném přijetí situace řešila, jak se proměnit ve velkou ještěrku (a že v jejich případě tam ta velká fakt seděla!), lámala si ve dvojičce hlavu nad tím, jak se odproměnit z kočkoholky – což znělo, jako kdyby se tu brzo plánovaly někde kroutit u tyče. …to vážně neplánovala, jenom aby bylo jasno, kdyby měl někdo nápady, protože když už bizár, tak nehodlala zajít ještě k tak zoufalým věcem, jako bylo to, co tady vyznělo.
Za to, jak se jim Yazi smál, postupně ale začínala přehodnocovat, zda tu kuličku chlupů do bot přece jen nedostane. Dobře, to asi zase ne, navíc nebyla zrovna pomstychtivá, ale to neznamenalo, že si tohle na Yaziho kontě nebude pamatovat. Teď spíš doufala, že si neskočí po krku s Gu Shi, to, co mu za to může zrovna provést, může zvažovat později. (Možná by i zlanařila Bibi k tomu, aby jí s tím pomohla, blondýnka byla chytrá až až a určitě by přispěla s nějakou vhodnou špatností!)
Naděje na to, že se tu ti dva nepozabíjí, končila v momentě, kdy Gu Shi přišla s nabídkou maid oblečku s elektrickým obojkem. V duchu si složila hlavu do dlaní, zatímco navenek se hluboce nadechla a tiše připravila na nejhorší. Úsměv a mávat, v tomhle neměla šanci. Gu Shi by možná udržela, ale to zahrnovalo nutnost toho, aby ji Yazi dál neprovokoval, a když je tak sledovala… tohle bylo předem naprosto ztracenou nadějí. Takže radši takticky skočila do té debaty, než se za poznámku na to, že by si s nimi mnoho lidí měnilo místa (ew, lidské divné představy tohoto rázu šly vážně daleko od ní-), takticky vložila do debaty. Soustředila se ze všeho provokování od Yaziho (a že ho bylo požehnaně) na to, co řekl poslední – duch, který jim tady tropil nešvary, pokud se to tak milým slovíčkem dalo nazvat.
„Pokud máte dost toho, že si nabízíte kousání, mám otázku. Teda… vlastně dvě otázky.“ Hlavička se jí zaměřila zprvu na jednu věc. „Nemá to tu být proti duchům nějak chráněné? Teda, znamená to, že se sem dostal sám nějak, nebo ho sem někdo pustil?“ Myslela to jako to nebo to, protože nezacházela zatím k úvaze, jak se sem dostane. A ta druhá otázka, kterou si střádala, by možná vyzněla nevinně – víte co, hlava nakloněná rádoby panenkovsky ke straně, ouška na hlavě jemně stříhající při tom pohybu – kdyby nebylo úsměvu, který se jí přitom rozlil po rtech. Snažila se nebýt nijak extra konfliktní, ale v tomhle případě jí hluboko pod povrchem vřela krev v žilách. Nebylo to něco výbušného, ale trpělivě čekající záležitost, která čekala, kdy dostane šanci se ozvat. „A za předpokladu, že to teda je tenhle duch, ten huli jing… jak se dá rychle najít a patřičně efektivně přesvědčit, aby to nejen zrušil, ale už nezopakoval?“
Fakt byl, že se jí to nelíbilo – nelíbilo se jí, když mělo naprosto cokoli takovouhle kontrolu nad jejím tělem. Celý život si šla po tom, aby se vyhýbala omezování, a nebála se se kvůli tomu ozvat – a tohle vlastně nebylo zase tak rozdílné. Ať už to byl arogantní profesor, co se jí snažil zakazovat barevné vlasy ve svých hodinách, nebo jakýsi duch, který z ní udělal předmět zvrhlých představ náctiletých weebů. Byla to manipulace s něčím, co nechtěla, a to poslední, co chtěla, bylo to, aby to prostě… prošlo.