Vnitřní cvičiště (Yazi)

První patro je celé věnované místu pro trénink na blízko, stejně velké jako samotná svatyně. Vedou tam dvě schodiště právě z přízemí, které se do dalšího patra rozděluje na levé a pravé. Tak či onak, místnost je i přes svoji velikost dobře osvětlená díky velkým čtvercovitým oknům na přední stěně, stejně tak jako na levé i pravé. Kdyby se ale našla duše, která by chtěla své bojové schopnosti zlepšovat i v noci, v případě potřeby se na stropě nachází dva zlaté lustry, které mají za úkol osvětlit celou místnost. Podlaha je poté vystlaná červenými žíněnkami, aby si nikdo nemohl stěžovat na zbytečné modřinky spojené s tím, že trénují na tvrdé zemi. U levé zdi se nachází skříň s dřevěnými zbraněmi, aby si nikdo nemohl uříznout končetinu hned při prvním tréninku. Při pravé zdi jsou poté připraveni paňáci ze slámy a dřeva napíchnutí na stojanech pro trénink.

<<< Lekce: Zasvěcení do dračích cest


Bylo to něco jiného, než obyčejné hodiny ve škole, samozřejmě. Nebudeme si lhát, na jaké škole se vám učitelé mění na draky a dělají si ze třídy dráhu pro létání, že jo. Ale bylo to tak stokrát zajímavější a Quinui s Taotiem byli tisíckrát příjemnější než kde jaký učitel. A… Bibi si hodlala udržet hezkou úroveň učení, i když v tuhle chvíli spíše jen pro svůj dobrý pocit, než pro svoje skvělé známky. Ale kdyby si řekla, třeba by jí někdo z dračích bratrů dal za aktivitu na lekcích samolepku za dobrou práci! A věřte, že by si ty samolepky hezky nechávala dávat! Vážně, byla zvyklá na svoje dokonalé známky, to, že už nemusela a… nemohla chodit do školy ji v ničem nezastavovalo! A… očividně to bylo hezky vidět. „Díky,“ zazubila se na svoji kamarádku. Vážně, takové pochvaly si blondýnka nechala líbit!
„Anebo můžeš jít ošmatkávat dračí bratry… Nechali by se drbat za oušky?“ Což… byla rozhodně důležitá informace! Ne teda, že by měla zrovna chuť třeba takového Bi’ana drbat za oušky a oba dva nejspíše budou rádi, když to Bibi dělat nebude a Bi’an to vyžadovat nebude, ale co kdyby Francouzka někdy něco potřebovala, že jo! Tak či onak, k samotné proměně… Bylo to něco nového, rozhodně ne něco obvyklého a blondýnka si nebyla jistá, jestli se jí taková možnost vůbec líbila. Bylo to cool! O tom žádná, ale že by někdy snila o tom, že by byla velká létající ještěrka? To taky úplně ne.
Ale to byl problém budoucí Bibi, zvlášť když skončila hodina a ona v tu chvíli nevěděla co přesně se životem. Na rozdíl od Ying Yue, která měla vlastně docela dobrý nápad. A… samotná byla zvědavá, co všechno se v takových chrámech může nacházet! „To zní dobře. Myslíš, že mi nezabouchne dveře před nosem? Minule jsem takový pocit měla,“ podotkla. Na oko mírně uraženě, že otec její kamarádky jí nemá rád! Hrozné. Možná by on ocenil drbání za oušky? Napadlo jí, ale radši nad tím jen rychle zakroutila hlavičkou. Představa to byla pochybná a drbání Yaziho za oušky moc ráda přenechá někomu jinému…

Tak či onak, všechny tři se zvedly, aby mohla jít Gu Shi spinkat, na rozdíl od těch dvou můr, které se zase rozhodly ponocovat, aby mohly jít prosmějdit Yaziho chrám.
„Ty schody mě jednou zabijou, takhle je ten chrám rozhodně postavený naschvál,“ stěžovala si v mezipatře, tedy ve vnitřním cvičišti. „Doufám, že až ty schody budete běhat, bude běhat s vámi… Myslíš, že na sobě bude mít teplákovku?“ A… přesně v tu chvíli Bibi vážně doufala, že Yazi měl na prái x jiných věcí, než poslouchat svoji dceru a její kamarádku. Vážně, vážně doufala!
Porozhlédla se po místnosti. „Vypadá to tady jako fancy tělocvična,“ podotkla. No vážně! V jaké tělocvičně jsou zlaté lustry, hm?? „Jaká cestě se ti vlastně líbí…? Zůstaneš tady nebo?“ Byla zvědavá. Ying Yue rozhodně působila jako někdo, kdo si vybere cestu Yaziho nebo vážně podobnou. Nedokázala si svou kamarádku představit dělat něco… klidného, nudného. Něco, i něco by nemusela běhat po schodech!

<<< Lekce: Základ dračích cest

Ying Yue se s vyděšeným pohledem pokřižovala nad představou toho, jak drbe Yaziho za ouškem na zkoušku toho, co navrhovala Bibi. „Hele, to je asi dobrý, já bych velmi ráda finálně nezaklepala bačkorama na to, že jsem si dovolila svého velkého zlého otce popatit po hlavě. Ne ani tak za to, že jsem to udělala, spíš čekám, že by se mu to ještě mohlo líbit a zbavil se mě čistě proto, aby nepřišel o tu svoji hrozně zlou, neproniknutelnou masku, víš co,“ zakřenila se na blondýnku. Ta možnost… nebyla asi úplně stoprocentní, ale nebyla ani taky nulová, takže kdo ví? Třeba byl Yazi typ, co si užíval drbkání ve vlasech, případně za růžky!
„No to až se opováží! Pokud ti zabouchne dveře před nosem, budu taková ta Karen, co mu půjde tropit scény nad tím, že je hrozný tyran a tak. Ale teda, to by ho možná nezastavilo… Anebo! Můžu mu vyhrožovat, že když ti bude zabouchávat dveře před nosem, tak o něm budu šířit, že je tajně softie, to by mohlo mít efekt,“ dodala, z výrazu jasné, že za tenhle nápad je na sebe pořádně pišná. Ještě aby ne, že ano! A budeme se modlit, že ji Yaziho zvědavé uši hlavně fakt v tuhle chvíli neslyšely.

Spolu s Bibi doprovodily tedy Gu Shi na pokoj, než zamířily znovu ke schodům. Tady byly snad vážně všude, to snad nebylo možné! „Nevím, co si tímhle zamýšlel, ale asi najdu nějakého tianmovského psychologa a domluvím mu u něj sezení, protože tohle je hrozné,“ odfoukla si, protože… aby se dostaly do každého patra, musely úplně dolů a pak zase nahoru po speciálním schodišti. Tohle nemohla být v žádném případě náhoda, takže… ať už Yazi měl za problém cokoli, vtipné jí to vážně nepřišlo! Chápala, že tady bylo potřeba mít nějakou tu kondičku, to bez debat, ale odsud posud, za tohle dramatické řešení měla chuť po Yazim něco i hodit. „Za tohle? Pokud tu teplákovku nemá, asi ji darem dostane na Vánoce nebo tak. A budu se na něj mračit pokaždé, co si ji neoblékne.“
Schodiště je dovedlo do vnitřního cvičiště, což… „Sakra fancy tělocvična,“ odsouhlasila to Bibi. „Myslíš, že kdyby mu někdo třeba při tréninku ten zlatý lustr shodil, dostal by vyndáno, anebo pochvalu za účinnou taktiku?“ Představa to byla vtipná, ale… u Yaziho by se vlastně asi ani nedivila podobně nekonvenčním metodám tréninku, že ano.

A zatímco Bibi se vyptávala, Ying Yue zaujatě zamířila ke skříni, v níž se zde uchovávaly zbraně. Dřevěné zbraně, pro trochu bezpečnosti… nebo její iluze, byla si dobře vědoma, že s nešikovností uměly i dřevěné zbraně pěkně bolet, když vás zasáhly plnou silou. Přitom se jala odpovídat blondýnce. „No, popravdě? Chci zůstat u něčeho akčnějšího, přece jenom… mamka mě v tom dost držela celý dětství, tak mi to asi přijde správné? Navíc mě to baví – a naučit se s reálnou zbraní zní vážně fajn, co si budem. Fajn a fancy,“ blýskla po kamarádce přes rameno malým úsměvem. Poté se plně zazubila. „Víš, kolik queer lidí letí podle sociálních sítí na holku se zbraní? Bude ze mě hot tik tok star s mečíkem, jenom co zjistím, jak sem propašovat mobil!“ Tedy, od hvězdné kariéry na tok toku ji dělil i fakt, že signál tu najde jen těžko, ale… detaily, detaily! Všechno nezajímavé, nepotřebné detaily!
Ze skříně poté vylovila dva kratší dřevěné meče a než se Bibi stihla nadechnout, jeden jí hodila přesným obloučkem do rukou. „Můžeme je trochu vyzkoušet, co říkáš?“ nadchla se. Jistě, kdyby byla Bibi velmi proti, nenutila by ji, to určitě ne, ale… byla zvědavá, zda Francouzka její výzvu přijme nebo ne!

Pobavení z představy, jak Ying Yue drbe svého otce za oušky či za růžky jí svítila v očkách. Třeba si drbání za oušky užívali všichni dračí bratři jen někteří… Yazi, ehm, by to v životě nepřiznali! Ale kdo ví? Třeba se někdy ukáže někdo, kdo nemá vůbec žádný pud sebezáchovy a zkusí to! Jen… možná třeba ne hned u Yaziho, to by rozhodně bylo fajn. A když už Ying Yue zmínila drakovu zlou masku… „A kde je ta tvoje velká zlá maska? Nevšimla bych si, že bys na ostatní dělala ramínka nebo se na ně culila tak, že to vypadá, že hledáš nejchutnější část jejich těla,“ pardon, ale Yazi vážně s tím svým úsměvem někdy vypadal, že nemá daleko od slintání… Ale snad Yazi není jako křeček a nejí svoje děti jen proto, že mu chybí nějaký vitamínek v krvi!
 
S dalšími slovy se cítila výjimečně. No vážně! Kdo by pro vás jen tak nazval svého zlého angery otce softiem! Ach, ten pocit jedinečnosti! Ale pravděpodobně by kvůli tomu její kamarádka jen zaklepala bačkůrkami… „A jsi si jistá, že by to něčemu pomohlo? Mám pocit, že by sis maximálně tak vytvořila nepřítele. Anebo by to o tobě taky začal rozhlašovat! V tu chvíli bych asi sháněla popcorn,“ byl Yazi někdo, kdo si nedal nic líbit a vracel to stejným způsobem? Ano! Udělal by to? Nejspíše! Chtěla to Bibi vidět? Rozhodně! Koneckonců, jen tak se vám nepovede být u něčeho takového a blondýnka si tuhle možnost za žádných okolností nechtěla nechat ujít.
 
A potom tady byly ty schody, které byly maximálně tak za trest. „Určitě si tím kompenzuje nějaké trauma,“ přikývla. Samotní draci vědí, co za trauma to bylo, ale… třeba ho dračí král sám nutil běhat po schodech nahoru a dolů, aby jeho synáček měl kondici! Anebo byl Yazi prostě jen zmetek a chtěl své následovníky nějakým způsobem udržet při kondičce a… zvolil na to vážně špatný způsob. „Můžeš teplákovku sehnat celé rodině! Ať hezky ladíte, určitě se vám potom bude běhat o něco lépe,“ možná… ji trochu provokovala. Ale jenom trošičku! „A rovnou k tomu můžete mít i fancy stejné boty! A potítka!“ Dobře, tak ji provokovala trochu víc, ale Ying Yue to určitě zvládne!
 
A když už jsme u fancy věcí… ta fancy tělocvična! Fancy tělocvična se zlatým lustrem, který… nebyl náhodou nebezpečný? Určitě. Zajímalo to Yaziho? Určitě ne! Ale třeba tam vážně visel jen proto, aby někdo z jeho cesty mohl dostat plusové bodíky, jen by to drak sám od sebe nepřiznal. Kdo ví!
A potom se Ying Yue rozpovídala o své cestě. „Lidi, kteří jsou takhle akční mě děsí,“ podotkla. Avšak v tom nebylo ani špetka ničeho, co by mělo být myšleno zle. Jen… opravdu, blondýnka nebyla zrovna extra nadšenec do něčeho, co zahrnovalo sport. A nad dalšími slovy se potom zase pochybně ušklíbla. „Chceš být velká tik tok star?“ Kdo byl, aby jí do něčeho takového kecal, že ano. Pokud z její kamarádky chce být velká tik tok star, jen do toho! Bibi bude stát hezky v pozadí, mimo kamery a bude třepat pentličkami!
A… potom se dostali k opravdovým zbraním. To v tu chvíli, kdy naproti Bibi letěl dřevěný meč a ona ho jako velká zlá nadšenkyně do sportu… no, nechytila, protože stáhla ručky k sobě v defenzivním gestu a o pár kroků ucouvla. „Jo… tak to asi ne. Jedinou zbraň co jsem kdy v ruce držela byl nůž na máslo a to už bylo na mě moc,“ hele, nebudeme si lhát, Bibi pocházela… z jiné rodiny, než Ying Yue a pořádnou zbraň viděla maximálně tak v televizi!

Zasmála se nad těmi slovy, upřímně. „Pokud po mě chceš, abych si tady začala hrát na velkého zlého muže, co na tebe bude dělat ramínka a bude chodit tak, jako kdyby ho někdo kopnul mezi nohy,“ což probohy nebyla narážka na Yaziho, ale na takové ty oblíbené sigma males mezi lidmi (a doufejme, že Yaziho nikdy nenapadne se jich chytit!), „tak to prostě řekni rovnou,“ ušklíbla se nad tou představou. Ying Yue by u toho teda s naprosto samozřejmostí byla stokrát mužnější a děsivější než kdokoli z těch nasvalených, testosteronem narvaných pak, ale… to jsou detailíky, mhm! „A teda, culit se asi můžu začít taky, ale to by mě musel nejdřív někdo naučit, jak si nechat narůst špičáky. A jestli se to naučím a pak zjistím, že tatík má místní monopol na takový škleby, budu fakt naštvaná!“
Dělat si tu malého soka z Yaziho neznělo jako dobrý nápad… ať už šlo o šíření pomluv, anebo o teplákovku. Nad představou všech, které předevčírem Yazi oběhal na slavnosti jako své potomky, vedle sebe v ladících teplákovkách a potítcích zněla… pochybně, hrozně pochybně, ale takovým tím skvěle pochybným způsobem, chápete! „A pokud budou v červené, což budou, možná dáme i takovou tu hrozně kýčovou vánoční fotečku! …myslíš, že když seženu něco dost třpytivého, že mi za to třeba Chiwen sežene dostatek takových čepiček a třeba polaroid?“

Úsměv, který Ying Yue po Bibi vrhla, když se Francouzka začala ohánět tím, že meč v ruce v životě nedržela, už možná maličko mohl připomínat její podobnost Yazimu – ač ve všem ostatním byla o dost jinde (možná kromě té záliby v červené barvě, za tu dostane její dračí předek takové jedno velké bezvýznamné plus!), v tomhle se mihlo něco, čemu náhodou ten malý potenciální trénink s mečem, leč jenom s dřevěným, přišel jako vynikající nápad. Nebudeme si lhát do kapsy, v dívce bylo něco divokého – jenom se vážně snažila, aby to většinu času hezky spinkalo a neotravovalo. Byla možnost, že to byl ve skutečnosti onen vnitřní drak, o němž dneska mluvili na hodině? Ať už ano či nikoli, bylo to tam – a teď tomu možná Ying Yue trochu nezdopovědně popustila otěže. Na její obranu… byla zvědavá na Bibiinu reakci!
„Nooo, tak… se to teďka hezky naučíš! Neboj, zas tak složité to není… Pokud bys měla pocit, že ti to nějak pomůže, můžeš si třeba představit, že držíš nějakou fakt velkou bagetu a mlátíš lidi s ní!“ Za tohle ji Bibi stoprocentně kousne, s tím počítala. Anebo se na ni pustí fakt s vervou, aby jí dřevěnou čepelí mohla majznou po hlavě.
Tak jako tak, poté už s žerty stranou přistoupila k dívce o něco poklidněji. Vzala svůj meč do ruky a zvedla ho tak, aby ji Bibi dobře viděla. „Držíš to normálně takhle. Jako kdybys třeba… já nevím… byla fakt hodně nevychovaný chlap, co čeká u stolu s jídelním nožem v ruce a čeká, až mu unavená manželka donese večeřu.“ To přirovnání náhodou určitě sedělo. Poté pokračovala, už zase maličko víc seriózně. „Nevím, jak je to přímo s mečem, ten se mi kupodivu do ruky nikdy nedostal, ale… měla jsem v ruce nůž. Hodiny sebeobrany, potom pár bojových sportů,“ odmávla to, než se Bibi stihla chtít zajímat. „Každopádně, tam bylo základem si hlavně držet lokty víc u těla a pohybovat víc zápěstím. Samozřejmě, nemáš tu poskakovat jako vrabec s loktem vraženým do boku celou dobu, to ne, ale snaž se ho po nějakém tom výpadu vrátit do téhle polohy. Šetří ti to i energii – nemácháš u toho zbytečně celou končetinou.“
Pokud chtěla Bibi pomoct s tím nalezením úchopu, pomohla jí, než ucouvla zase od ní do bezpečné vzdálenosti. „A oukej, asi si nejsem moc vědomá, jak přesně máš pohybovat s mečem při tréninku, ale… řekla bych, že to nebude nijak rozdílné od toho, jak to je s nožem. Prostě vykrývat soupeřovy údery, jednoduše – můžem to zkusit pomalu a postupně zrychlovat. Asi určitě tě to nenaučí se zbraní, ale… možná by se ti to jednou mohlo hodit,“ mrkla na ni a zatímco to říkala, poprvé pohnula vlastní zbraní a zkusila proti Bibi pár jemných brnknutí do její vlastní dřevěné čepele. Pokud se blondýnka kryla, jak měla, maličko zrychlila na tempu. Kdo ví, co je bude čekat? Tohle místo působilo dost divoce. Poté se ale zasmála. „Ale neboj, to je poslední šance. Budu určitě tvůj velký zlý rytíř v zářivé zbroji… nebo šupinách… nebo tak něco prostě.“

„Ne… ne, ne ne, jen to ne, probohy,“ schovala utrápeně obličej do dlaní. Vážně, jestli Ying Yue začne takhle chodit a dělat ramínka, Bibi se asi omylem někde ztratí a objeví se až tehdy, kdy to její kamarádku přejde! Jen… aby to po své dceři nechytil Yazi. A od Yaziho další jeho děti! Určitě nikdo nepotřebuje plné Tianmo lidí, co si hrají na sigma males. „Myslím, že začít se culit stejně, bude spíš pyšný, než aby si začal shánět monopol,“ ale kdo ví, že. Třeba si to ale ještě Yazi rozmyslí, kdyby se náhodou dívka začala tvářit víc děsivě než on samotný! Na druhou stranu v těch červených tepláčkách by nejspíše vypadal děsivě každý… Co kdyby se někdo z dračích bratrů toho nápadu chytil a za nedlouho by všichni draci začala běhat v ladících teplákovkách! Bibi si rozhodně uměla představit, jak by se to některým nelíbilo. A že ona byla jedna z nich! „Je to Chiwen, rozhodně. Jen aby se těch teplákovek nechytil taky. Víš co, abyste neměli konkurenci z jejich chrámu!“ Ještě by se na Tianmu rozjela Miss tepláček a co potom, že ano!
 
Párkrát na svoji kamarádku zamrkala. Ona? A trénovat se zbraní? Ne! V životě nedržela v ruce nic, co by se, byť jen podobalo meči a… pochybovala, že nůž na máslo se zrovna dvakrát počítal. A ač dívka před ní vypadala, že kdyby mohla, vrhla by se do nějaké bitvy hned po hlavě… Blondýnka její nadšení do věc moc nechápala. Anebo s ní spíš neházel její vnitřní drak, který pravděpodobně někde spoko spal a odmítal se zúčastnit něčeho takového, na rozdíl od draka její kamarádky.
„Asi za chvíli bacím tebe,“ podotkla na oko hrozně uraženě. Hele, z baget by se dělat sranda neměla, mhm! Ale znova, její drak někde hezky spal, zase tak rychle se vyprovokovat k čemukoliv nenechala. Teda, byla dramatická, samozřejmě! Ale jen… na oko. Koneckonců, uvnitř to vždycky jen byla dost klidná dívka, která… no, no, si svůj klid radši nechávala pro sebe a schovávala se za masku dramatické princezny.
„To jakože jsem se učila správně držet nůž naprosto zbytečně??“ No vážně! Celý život měla něco naučeného a najednou si to bude muset nechat vzít! Hrozné. Vzala si dřevěnou hračku zpátky do tlapek a pokusila se držet meč tak, jak jí řekla její kamarádka. A… pochybný výraz na její tváři pravděpodobně mluvil za vše. Ne teda, že by jí to zrovna dlouho vydrželo, když se znovu pochybně podívala na Ying Yue a meč držela složený u boku. „Jsi si jistá, že zrovna mně chceš něco takového učit. Vím, jak se drží v ruce tužka, nestačí to,“ zakňourala. Vážně, Bibi nejspíše nebude zrovna velká fanynka učení se čehokoli se zbraněmi. „Ale hádám, že nemám na výběr, co,“ a kdo ví, jestli nakonec měla nebo ne! Tak či onak, znovu zaujala pozici… anebo se o to alespoň pokusila.
Odrazila první lehké výpady a potom se pobaveně uculila: „Ach, vždycky jsem si přála prin… hm, princeznu s mečem a brněním, která na mě bude dávat pozor!“ No vážně! Rozhodně bude lepší, když u sebe Francouzka bude mít někoho, kdo by jí případně kryl záda. Neb sama pochybovala že by se před čímkoli sama dokázala účinně ubránit. Teda pokud by toho někoho nebo něco nezahnalo to, jak by na ně angy Bibi spustila, že se o něco zlého pokusili! Tak či onak, srandy stranou, když Ying Yue začala zrychlovat tempo. Kdo ví, jak moc to blondýnce šlo, ale snažila se!

Když si Bibi skryla tvář do dlaní, naoko uraženě a ublíženě se chytila za srdíčko. „Tak já si tady plánuju rozjet svoji sigma male kariéru, dokonce jsem odhodlaná naučit se chůzi a tak, a ona mě v tom normálně nepodporuje! To je hrozné tohle, fakt že jo!“ Rozhořčený tón měla samozřejmě jenom naoko, ale… kdo nakonec ví, no ne? Třeba ji Bibi vážně ranila a ona tady sebou brzo plácne jako brambora na zem, kde už zůstane ležet v depresi a zmaru! Ne tedy, že by jí další slova blondýnky stejně nevyhnala tohle pohoršení z hlavy, ale… to je určitě detail, k němuž by se nemělo přihlížet, tak. „Máš dojem, že by byl hrdý? Tyjo, že bych to zkusila prubnout?“ zauvažovala žertovně. Pomineme fakt, že ve skrytu duše se bála všeho, co by ji mohlo klasifikovat jenom maličko jako zklamání (ach, milujeme tu přísnou výchovu, však?), takže… asi se jí možná Bibiina úvaha trochu dotkla. Ale jenom možná a i kdyby snad ano, tak to odmítá přiznat, tak. A nad další částí té debaty se znovu chytila za hruď v místech, kde měla srdce. „No to teda jako ne-e! Teplákovky si vzít odmítám! …navíc, i kdyby měl ten plán ten úžasný nápad zkopírovat, stejně budem mít ty nejhezčí, tak. Tečka, mhm.“ No… to bychom měli k tomu, že určitě nebyla tvrdohlavá. Jojo!

Blondýnka nevypadala z jejího nadšení zase tak přesvědčená. Možná tak maximálně trochu nakrknutá, když jí přirovnala meč k bagetě, ale… oči měla pořád klidné, jako kdyby se Ying Yue dívala přímo na dvě skály, které se mohla snažit jak chtěla, ale nepohnuly by se ani o píď. To by na blondýnku asi docela sedělo, co? „Odmítá moje nápady a ještě mě teďka chce něčím bacit. Bibiane, rveš mi mé zranitelné srdíčko, abys věděla,“ oznámila jí s patřičnou ublížeností, kterou jí však vzápětí smyl ze rtů úsměv. „Máš vždycky na výběr. Pokud by tě to vážně nebavilo, prostě řekni a přestaneme ihned, bez problému!“ ujistila ji. Nakonec to byla přeci Ying Yue, kdo se chtěl protáhnout a něco dělat, takže pokud by se Bibi vážně nechtěla aktivně účastnit, nenutila by ji do toho, samozřejmě!
„Náhodou, jde ti to dobře!“ pochválila Bibi poté, co blondýnka začala její chvaty jemně odrážet. I když trochu zrychlily – ale na druhou stranu, ona by jí to řekla, i kdyby neodrazila vůbec nic a jenom jí sem tam zkusila mečem natáhnout. Což se, snad, nedělo! …že ne, fň- „A teda, no, netuším, zda tu zrovna seženu brnění a zda se zrovna zvládnu pasovat na princeznu, protože podívej se na mě, ale… vždy k službám, nebo tak něco,“ mrkla na ni pobaveně po tom prohlášení a uklonila se uprostřed jednoho z výpadů, takže měla Bibi perfektní šanci ji bonknout čepelí po týlu nebo ramenou. Velmi zodpovědný rytíř, co si perfektně hlídá život, víte co!

Při tom úklonu si ale něčeho všimla – přímo vedle její hlavy se z čistého vzduchu náhle vynořila jakási rulička papíru. Obratně ji zachytila a zmateně mrkla očima po Bibi, ale… pochybovala, že ta z toho měla být víc moudrá. „Říkám ti, kdyby zajistili signál a začali normálně posílat esemesky nebo tak, budou to mít snazší než se psaním vzkazíků na všechny ty fancy magické papírky,“ podotkla, rozbalujíc přitom papír. Sviteček na sobě obsahoval pár čínských znaků – které naštěstí ona uměla snadno přečíst. „Odpolední lekce, úvod do meditace. Svatyně Bixiho chrámu,“ přečetla nahlas. Nemělo to stylem na úroveň labutí, co poskládali před slavností Mingxia s Quiniem, ale… bylo to pořád dost fancy! Zazubila se na Bibi. „Hádám, že tím pádem máme na odpoledne o zábavu postaráno, že?“

Pobaveně se jí blýskalo v očích. Vážně, Francouzka nebyla zrovna fanoušek sigma males… Teda, to snad nikdo nebyl, ale chápeme! Na druhou stranu, její kamarádka jako takový sigma male zněl rozhodně líp, než samotný sigma male! „Promiň, promiň!“ Zadržovala smích a opravdu se bavila nad tou představou. „Určitě bys byla největší sigma male mezi sigma males!“ Určitě to byla pravda a Ying Yue před sebou měla slibnou kariéru za kterou bude Yazi na ní vážně pyšný! No vážně! Kdo z dračch bratrů jen tak může říct, že jejich dcera je největší sigma male ze všech, aha!
A když už jsme u hrdého Yaziho… „Rozhodně. Vypadá jako takový typ otce, který se hrozně rád chlubí tím, co jeho děti dokázali,“ pokrčila nad tím rameny. Ač to byl jen hrubý odhad, Yazi na ní rozhodně tak působil. „Jenom pozor, aby ses nenadála a on už všude běhal a všude říkal, jak má úžasnou dceru a co všechno dokázala!“ Tohle chování rodičů bylo… trapný. Většinu času, ale vlastně docela hezké a Bibi ani za nic nenapadlo, že by to mohlo být téma, které by její kamarádku mohlo nějak ranit. Takže radši dál k teplákovkách, protože ty byly rozhodně bezpečnější téma. Tedy… pokud se polovina Tianma nepopere jen o to, kdo má lepší teplákovku! „Samozřejmě…“ sjela si kamarádku pobaveným pohledem. Kdo byla blondýnka, aby něco takového mohla soudit, že ano!
 
„Můžeme to zkusit, v pohodě,“ bylo to něco nového, to nepopiratelně, ale rozhodně to nebylo něco, co by se Bibi nelíbilo natolik, že by to rovnou nechala být. A potom prokletém začátku, jak nejspíše správně držet meč. „Cítím se vážně jako nějaká princezna,“ uchechtla se. Ona sama si připadala jako ten nejméně pravděpodobný kandidát na princeznu, ale co už! Když vám někdo nabízí, že bude váš rytíř s mečíkem, nejde na to říct ne! A když se před ní její kamarádka uklonila, Bibi využila šance na pasování. „Počkej chvíli takhle,“ s těmi slovy ji ploché strany meče klepla na obě ramena. „Óoo, šlechetná Ying Yue, nejšlechetnější, nejstatečnější a nejspanilejší ze všech šlechetných, statečných a spanilých! Já, princezna Bibiane, tě pasuju na mou rytířku!“ Spokojeně nad svými slovy kývla hlavičkou a spustila ruku i s mečem podél svého boku. „No, teď už jsi pasovaná na rytířku! Doufám, že svou službu budeš odvádět poctivě!“ Vzápětí její pozornost ale upoutal kus srolovaného papíru, který se objevil i její kamarádky. Další vzkaz, se kterým její kamarádka určitě měla správný point! „Jsou to magické vzkazy, nepřekvapilo by mě, kdyby se psaly samy,“ anebo dračí bratři měli až moc volného času a psaní vzkazíků byla jejich jediná práce! „Co se tam píše?“ Zajímala se, načež ji vzápětí přišla odpověď. „Quiniu říkal, že nás taková lekce čeká co nejdřív,“ kývla.

Jestli někdo někdy přemýšlel nad tím, co dračí bratři dělají, když zrovna nedělají nové potomky, nehádají se spolu nebo neotravují své potomky, tak… to vlastně asi není tak vzrušující, jak by se mohlo zdát, neb Yazi právě stál u skříně se zbraněmi, které by podle všeho měli být jen dřevěné napodobeniny zbraní, se kterými si dráčata nemohou jen tak ublížit, ač… O tom Yazi věděl své, jak nebezpečný dokáže být takový dřevěný meč, část zbraní ve skříni přeci jen byla ocelová… Samozřejmě o tom ostatní dračí bratři nevěděli! Nebo by spíš… neměli. Otázkou však zůstává, jestli to tak opravdu bylo. Možná si přeci jen Taotie sem a tam chodil stěžovat, že mu Yazi na ošetřovnu posílá zbytečně poraněná dráčata a Yazi to pravděpodobně vždy jedním uchem poslouchal a druhým vypouštěl ven.

Ale na rozdíl od dráčat, o které se stará Taotie, případně by se o sebe hlavně měla starat sama, o ocelové meče se jen tak nikdo nepostará, proto se k tomu dokopal bílý drak. Jak jinak než s velkou hromadou nadávek, neb tohle je podle jeho slov podřadná práce, kterou by měly dělat neposlušný děcka, aby si uvědomila, že jde existovat i bez toho, aby dělala kraviny. Ale jelikož nikdo okolo nebyl a Yazi to neměl na koho hodit… Musel se toho ujmout právě on.

A jelikož má Yazi mentalitu správného chlapa, přeci nepůjde nadvakrát, že ano! Snažil se vzít všechny zbraně najednou a… pro jeho mentalitu správného chlapa, který nechodí nikdy dvakrát! Tiše sykl, když mu jedna z čepelí meče na čistě bílé kůži zanechala šrám, který se za pár sekund zaplavil karmínovou krví. Taotie bude hned vědět, když se mu ukážu na ošetřovně, povzdechl si. Na druhou stranu, jeho staršího bratra určitě nepřekvapí, když se mu na ošetřovnu Yazi ukáže s tím, ať mu tu ránu na ruce nechá zatáhnout.  Drak rozhodně nebyl barbína, aby nepřežil malé říznuté se mečem, ale nehodlal mít na těle tak… trapné zranění. No vážně! Jizev měl tolik, že by je snad nikdy nespočítal, i když nebyly zrovna dobře viditelné díky světlé kůži, nikdy to nebyla malá jizva z obyčejného škrábnutí.

Odnesl vše k jednomu z oken, aby na zbraně pořádně viděl, všechny si je hodil pod nohy, jakoby se nechumelilo a jakoby to nebyly zbraně, které by mu mohly na jedno seknutí uříznout celou končetinu a vytáhl červený kus látky, aby se jeho meče leskly tak, aby byly schopné někomu vypálit oči. „Příště tohle dostane někdo jako trest a sám dohlídnu, že se v tom oceli uvidím lépe než v zrcadlech,“ odfrkl si pro sebe.

<<< Pokoje (Yazi)

Jiang Gu Shi nešla na meditaci. I přesto, že bylo řečeno jak moc je to důležité. Však před pár dny zemřela a najednou tu byla nějaká zatracená oslava, které se účastnila skoro nedobrovolně. Jakože, není to tak, že by měla jiné místo kam jít nebo tak něco. Prostě neměla čas se smířit s realitou a zjistit o co tady jde, co chce dělat nebo vůbec zvážit svojí existenci. Dává to smysl? Kdo ví. Gu Shi je z toho stejně zmatená, jako by byl každý! Říká se tomu existencionální krize! Jestli je to dobře napsané? Taky nevím!

Každopádně se po nějaký době vykopala z postele, skoro naštvaně. Měla pocit, že už by měla. Těch pár dní bylo fajn, spánek, nic nedělání, přemítání o poživotě a taky o její sestře. To je asi nejlepší zpráva vůbec. Byla na meditaci s ostatními? Dumala. Možná jsem měla jít. Podívala se do strany s pevně semknutými rty, jako by se snažila vyhnout pohledu, který tam nebyl a šla si hledat co na sebe.
Za tu dobu prozkoumala všechno na jejím pokoji, co to jen šlo. Měla ho společný s Ying Yue, ale ta byla často venku a když už se vracela, Gu Shi spala. Úplně nechápala, jak se její sestra s celou situací vlastně vypořádala. Nepřišla jí, že by se nějak trápila. Vlastně si našla kamarádku, se kterou tráví čas. Bibi.
Trochu trucovitě nakopla kouzelnou truhlu, ne nijak silně a doufala, že hanfa, kterou se chytá vytáhnout nebude roztrhaná. Ještě se jí omluvila, kdyby náhodou.
Navlékla na sebe černou Shenyi hanfu - oblékala si jí asi dvě hodiny? Takže když pak ještě vymýšlela co udělat s vlasy - které si pouze stáhla do culíku, po půlhodině stresu to totiž vzdala. Dostala se z pokoje skoro před obědem.
Nechtěla vyloženě ven, byla tam zima. Tak se vydala hledat nějakou entitu, která by jí osvětlila její situaci. Nejdřív se procházela po chrámu, prošla Yaziho svatyni, pak knihovnu a společnou místnost. Musela uznat, že byla docela ohromená. V chrámu se jí vlastně hodně líbilo. Poslední co zbývalo bylo vnitřní cvičiště. Je to místo, které si nechala na konec, koneckonců, Gu Shi je ten typ člověka co si nechává to nejlepší nakonec.

Když vešla dovnitř, všimla si první oken, pak toho, jak moc je samotná místnost veliká. Když vstoupila a nohy se jemně propadali do žíněnek, na rtech se jí udělal úsměv. Gu Shi je přece jenom někdo, kdo má rád boj. Lehkým krokem, jako někdo aspoň trochu zvyklý se pohybovat na podobných místech s podobnými koníčky se vydala dál do místnosti. Až pozdě si všimla toho, že tam není sama.
Chvíle, kdy jí došlo kdo to je, byla jasně znatelná. Gu Shi vykulila oči a jako na zavolanou se jí rozvázala vnitřní strana sukně její hanfu. Zmiňovala jsem, že si jí navlékala dvě hodiny. Ne, že jí to šlo. Přišlápla si předek hanfu a než se nadála, ke svému vlastnímu zostuzení, letěla k zemi, kde se rozplácla. Nijak to nebolelo, kvůli měkkému povrchu, ale když zvedla hlavu a zjistila, že dopadla tak centimetr od ostří jedné ze zbraní co se váleli na zemi. Nadšená určitě nebyla.
Zvedla se tak aby se ostří vyhnula a s uvolněnou, hanfou seděla na zemi a dala si ruce v bok. Zamračila se na něj. Očekávajíc smích. Vlastně už se nadechovala, že na něj vyštěkne proč po zemi válí zbraně! Ale musela uznat, že samotný pád byl její vina a kdyby se pořádně rozhlédla, všimla by si jeho i zbraní v podstatě okamžitě. Tušila, že kdyby se na něj teď obořila, tenhle boj by pravděpodobně nevyhrála. Chci říct, nemusela by vyhrát žádnej, ale tentokrát by neodešla se ctí. Zakopnutí o svou vlastní hanfu je docela trapné.
Tváře jí trochu zrůžověli a ona povolila zamračení, přeměnilo se do povzdechu říkajícího 'proč já?' jak u Nevilla Longbottoma.
Nevěděla co říct. Měla by pozdravit? Nebo se omluvit? Omluvit za co? Jako typická dívka v pubertě s ní lomcovali až moc silné, ne vždy oprávněné, emoce. Tahle holka ještě nějakou chvíli nebude vyloženě recionální.
„Nechtěla jsem rušit, dostala ze sebe nakonec. Očima neústupně upřenýma do jeho. Pak ale uhnula a věnovala pohled zbraním na zemi. „Vidím, že máš práci, nebudu překážet.” Protože proč by tam zůstávala, co kdyby jí zaúkoloval? Na druhou stranu je teď složité se zvedat. Její sukně je uvolněná. Mám pod sukní přece ty kalhoty, není to tak, že bych byla nahatá. V hlavě se odmlčela a podívala se na svou hanfu. Ale abych se k té sukní dostala, stejně si budu muset rozvázat vršek. Sarkasmus v jejím hlase nechyběl a tvář jí zalila nechuť k tomu, že to bude muset dělat znovu. Proč jsem si vybrala tu složitější? Pomyslela si ještě suše a pomalu se začala sbírat na nohy. Snažila se, aby se jí to celý nerozpadlo.

Věděl o Gu Shi ještě před tím, než se pořádně objevila v místnosti. Možná proto, že dívka běhala sem a tam a on slyšel její kroky na schodech. Anebo proto, že cítil, jak se mu v chrámu nějaká duše pohybuje. Ať tak či onak, nevěnoval tomu zvláštní pozornost. Dál se věnoval mečům, které mu ležely pod nohami a hlavu líně zvedl až tehdy, když se kroky začaly přibližovat k němu. Přihlížel k tomu, jak se dívka rozhlíží po cvičišti a povytáhl obočí v otázce, když se setkaly pohledy. A jestli se v danou chvíli nadechoval ke slovu, zase jen sklapl pusu jako ryba na souši, když se jeho dítko rozhodlo spadnout mu k nohám. Položil si meč do klína a místo pomoci, jenž by si Gu Shi rozhodně zasloužila, se místnost prolila smíchem draka. „Jsem rád, když mi potomci ukazují respekt, ale tohle je už trochu moc i na moje poměry.“ Řekl a dál se tiše pochechtával. Nebyl to zlý smích, to rozhodně ne. 
Nohou odsunul ostatní meče, přeci jen nechtěl, aby se jeho dcera o kus oceli pořezala. Moc dobře věděl, že by mu Taotie ještě dlouho potom mlátil o hlavu, že by o své potomky měl dávat větší pozor. A že by pravděpodobně neměl schovávat ostré meče mezi těmi dřevěnými. 

„Nerušíš. Nedělal jsem zrovna dvakrát důležité věci,“ ukázal bradou na hromadu mečů kousek od nich. „Ale když si je tak hezky prohlížíš,“ hodil po ní červený kus látky, doufejme, že jej Gu Shi chytila a neskončil jí ten kus látky třeba na obličeji, „určitě mi můžeš pomoct. Jen si hlavně nic neuřízni, bez ruky bys vypadala směšně.“ Nikdy by nepřiznal, že kdyby si Gu Shi opravdu něco udělala, čapl by ji a odnesl na ošetřovnu tak rychle, aniž by si černovláska uvědomila, že jsou vlastně jinde. A taky by za ní pravděpodobně chodil, aby se ujistil, že mu mezitím na ošetřovně neodchází dítě. Jak jinak než s výmluvami, že tam dělá úplně něco jiného. Snad si ale dívka nic neudělala! 
„Mimochodem, chtěl jsem s tebou mluvit,“ pokračoval dál, jakoby se nechumelilo a doufal, že má jeho dcera tolik vychování, aby ho poslouchala. „Vím, že jsi nebyla na hodině meditace. Tyhle hodiny jsou důležité, měla by ses na nich ukázat,“ kladl jí na srdce jako správný rodič, který zjistil, že jeho dítě mešká školu. Mohla mít několik důvodů, proč se tam neukázala, samozřejmě, ale! To neznamenalo, že teď nedostane přednášku o tom, že jsou tyhle hodiny opravdu důležité a měla by se snažit na ně chodit. 
Sledoval, jak se před ním dívka začala zvedat a jak hanfu, které měla na sobě drželo jen silou vůle. „Víš, že sis mohla vybrat jiné oblečení, že? Jiné, které by se tě nepokusilo zabít hned, jak si ho na sebe vezmeš.“ Musel si do toho kopnout, jinak by mu to asi nedalo spát, samozřejmě! Navíc, jak by to vypadalo, kdyby jeho děti chodily oblečené do hanfu, které by se jim za chůze rozpadalo? Byla by to ostuda! 
„A taky, neutíkej mi nikam, zase si sedni. Ty meče se sami nevyleští a… někdo ti musí vysvětlit tu meditaci. Nechci potom poslouchat, že ti to nikdo nevysvětlil.“ Překřížil ruce na prsou a čekal, než si dívka zase sedne. „Navíc, pokud nechceš celou věčnost strávit tím, že se nudou budeš kopat do zadku, meditace tě alespoň něčím může zaměstnat.“ Taky mohl říct, že když už umřela, měla by toho využít a jen tak se neflákat, ale když nad tím tak přemýšlel, pochyboval, že by jí taková slova udržela na místě.

Předtím už se cítila trochu trapně, za její pád. Jeho slova z ní ale udělali rajče. Zírala na něj s otevřenou pusou a pak se prudce nadechla. „HA.HA.HA,” vyšlo z její pusy hlasitě a vůbec ne pobaveně. Sekala každé ha, aby bylo jasně vidět, jako moc se tím nebaví. Ale její pozice na zemi, rudá tvář a očividné trucování doprovázeno protočením očí jak to jenom patnáctiletý holky umí, docela kazilo celý dojem, který se snažila dát. To jak je hrozně neohrožená. Což samozřejmě není moc velká pravda. „Kdybych, když už, pro někoho nebo něco padala na kolena, nebyl bys to ty, ale spíš ty zbraně,” škodolibě se na něj zašklebila. A nelhala. Na světě momentálně existovala jen jediná věc, díky které by dobrovolně padla na kolena a někdy i do mdlob. A to opravdu jsou zbraně. I přesto, že jí bylo patnáct bylo poznat na její chůzi, že už něco umí. Kdyby se s kýmkoliv prala, určitě by se nedala snadno. Ale není mistr, pro někoho zkušenějšího boje by byla jenom rybka. Ona se tedy dostala už do pár rvaček, ale jenom s absolutními amatéry. Možná proto si myslela, že je takový zvíře. Není marná, ale má ještě dlouhou cestu. Zvlášť když nikdy nezůstala u jednoho. Umí spíš od každého něco málo a není mistr ničeho. I když, kdyby se opravdu soustředila pouze na jedno bojové umění, nebo jednu zbraň, asi by teď byla opravdu nebezpečná. Ale stále byla pouze dítě.

Pozvedla obočí, podívala se z něj na zbraně a pak zase na něj. Málem kvůli tomu nechytila hadr, co po ní házel. Ale těsně před svým obličejem ho zachytila. „Směšně? Já bych bez ruky vůbec nevypadala směšně! Vypadala bych hustě! Krutopříšně! Jako válečník!” široce se na něj zazubila. „Vyprávěla bych, jak jsem porazila silnýho nepřítele, ale bohužel u toho obětovala část svého těla,” pokračovala dramaticky a pak se zachechtala. „A chceš něco říct? Ty bys musel mojí historku podpořit, protože by to byla tvoje vina,” ukázala na něj a pořád se široce a teď už i škodolibě zubila. Ukazovala svoje zuby v celé své kráse a bavila se tou představou, jak Yazi stojí za ní s rukama složenýma má hrudi a kýve hlavou, zatímco ona vypráví svůj vymyšlený příběh. A všichni by jí to věřili, protože Yazi u toho přece byl! Pochechtávala se a pak se podívala na hadr v ruce. „Je tohle nějakej magickej hadr na leštění? zeptala se zvědavě, jak byla uvolněná, zeptala se bez nějakýho zamyšlení. I přesto, že je to pravděpodobně nějakej obyčejnej hadr a to by z ní taky mohlo udělat pěknýho debila. To jí v tu chvíli ale nenapadlo.

Zvedla k němu hlavu, zvedla jí od meče, který si vzala do rukou, aby si ho potěžkala. „Meditace? Oh, jo. Tamto. Chápu, proč je to tak důležitý, ale fakt nechápu, proč se na to tak moc spěchá. Nedávno jsem umřela. Ještě pořád tomu ani pořádně nevěřím. Možná jsem prostě jenom snědla špatný houby a halucinuju. Přišla jsem sem, do oslavy? V den kdy jsem umřela tak se oslavovalo. To mě zrovna nemotivuje,” povzdechla si, „Vím, že to nebylo naschvál, tradice a tyhle věci. Je toho na začátek moc. Zjistila jsem, že je tu moje sestra, že mám další pokrevní příbuzný a můj otec je...” máchla na něj rukou, „drak. Drak?” zůstala na něj zírat a u toho nevěřícně zavrtěla hlavou. „A vy po mně chcete jít a meditovat?” znovu zavrtěla nevěřícně hlavou, i protočila očima a máchla mečem v ruce. V dostatečné dálce, aby ho nesekla. Ale asi by si mohla pár centimetrů dál od něj.

„Já toho o hanfu moc nevím, tohle jsem viděla v jednom drama, vypadalo to cool. Nikdy samozřejmě neukazují, jak se to obléká, proč taky,” konec řekla sarkasticky. „Normální oblečení tu mít nemůžu, ale že by mi někdo pořídil katalog o hanfu, to neeee,” pokračovala sarkasticky. „Aspoň to má vrstvy, není mi tak zima,” dodala už normálně, i když si pak neodpustila úšklebek.

Zvedala se a uchechtla se. „Proč bych měla dělat tvojí práci?” uchechtla se. Důvod proč vstávala nebyl ten, že by chtěla hned teď odejít. Nebo tedy asi ano, ale jenom napůl. První půlka byla ta hanfu. Ono nebylo nepříjemné jenom na pohled. S obsolutním sebevědomím a studem na levelu nuda si odvázala pás a hodila ho na zem. Pak vršek, dokud nezůstala v sukni, kterou taky hned rozvázala. Na deset sekund stála před svým otcem jenom ve spodních dílech - vlněných kalhot a tričku. Začala si celou hanfu vázat zase od začátku. „Ty mě budeš učit meditovat?” pobaveně si odfrkla a věnovala mu krátký pohled mezi zavazováním dvojitých uzlů. Tohle jí znělo směšněji jak jeho představa svého dítěte bez ruky. Druhou část vědomě ignorovala. „Jak vzrušující,” dodala sarkasticky, když si konečné dovázala poslední kus - pás.

Měl dobrou náladu a jeho otrávená dcera se tak moc nesnažila, aby mu ji zkazila. Navíc… no, viděl tam možná trochu svou povahu, mohl se na ní zlobit? Mohl. Je to Yazi, samozřejmě, že by se mohl zlobit a rozhodně se zlobit někdy bude, však… v tu chvíli ne. Koneckonců, ta dobrá nálada! A taky si z ní mohl utahovat, to byl taky plusový bodík k tomu všemu. „Tak až budu mít jistotu, že se nezabiješ vlastní existencí, dostaneš zbraň, díky které budeš moct padnout na kolena.“ Zasyčel spokojeně, jakoby jí právě nabídl nabídku, u které předem věděl, že ji jeho dcera neodmítne. Pokud byla opravdu po něm, nemohla odmítnout. Vlastní zbraň se nikdy neodmítá! „Přísahám, že to bude zbraň, díky které se tě bude bát i ten nejvíce statečný drak, který kdy existoval,“ syčel spokojeně, aby ji ještě víc navnadil. „Ale až v budoucnu,“ uzavřel to zase rychle. Přeci jen nechtěl Gu Shi tak moc nadchnout na něco, co ještě dlouho dobu nebude moct mít.

Pobaveně si prohlížel dívku před ním. Možná kvůli tomu, že jí červený hadr málem skončil na obličeji nebo proto, co v tu chvíli zrovna říkala. Překřížil si nohu přes nohu a gestem ruky ji pobízel, ať pokračuje v mluvení. Bavil se, bylo to na něm vidět. Alespoň do chvíle, než zmínila, že by ji v tom musel podpořit. Ne, že by mu v tu chvíli zmizel úsměv z tváře, to rozhodně ne. Zase tak lehké to mít nebude. „Hustě a krutopřísně bys vypadalo tehdy, až bys něco takového dokázala a měla všechny končetiny.“ Nejspíše v tu chvíli všechny její představy umřely, ale… to určitě zvládne. „Podpořím jakoukoli tvoji historku, i kdybys někoho zabila a stála si za tím, že jsi to nebyla, ale tohle? Možná, až se vrátíš živá a v rámci možností zdravá. Nemůžu si dovolit, aby moje děti běhaly bez končetin, neházelo by to hezké světlo.“ Utahoval si z ní, samozřejmě. Rozhodně ho to bavilo.
Stejně jako se bavil nad otázkou o hadru. Kriticky si ji sjel pohledem. „Jediná magická věc v místnosti jsem tady já, ten hadr je prostě… hadr. Ale pokud se ti bude leštit lépe s myšlenkou, že je magický, budiž,“ opět se dívce vysmíval, ač ne tak očividně jako na začátku. „A když budeš hodná, možná nějaký kouzelný hadr dostat můžeš, pokud by sis moc přála…? Kdy máš narozeniny?“ Musel si kopnout! A… ta druhá otázka byla jen formalitka, moc dobře to věděl, ale nehodlal to tak rychle přiznat. Do té doby, dokud si bude moct držet masku, že ho vlastně jeho děti tak moc nezajímají, bude si ji držet.

„Anebo tě přesně ty houby zabily, skončila bys tady tak či onak,“ skočil jí do řeči. Jak jinak, než bez ostychů toho, že by se to dělat nemělo. Nebudeme si lhát, slušnost nebyla jeho… hm, přední stránka. Ne vždy. Chápavě kývl hlavou a povzdechl si. Opět nechal leštění čepele, ke které se někdy před tím vrátil. „Meditací to jen… začíná. Ty divný věci přijdou až potom.“ Mělo to Gu Shi uklidnit? Nejspíše ne. Pravděpodobně to mělo dívku připravit na to, co se bude dít potom. Schopnosti a vnitřní drak, to bude teprve divné a v tu chvíli si bude moct myslet, že jede na nějakých houbách. Avšak nechtěl lhát, moc dobře věděl, že by to k ničemu nevedlo.
„Pokud nic jiného, meditace ti může pomoct se uklidnit a protřídit myšlenky,“ takže by to určitě i tak neměla flákat, i kdyby to do budoucna nic neznamenalo! „A hlavně,“ sjel si ji pohledem a usmál se, jakoby v tu chvíli měl vytáhnout králíka z klobouku, „pokud chceš být ten velký zlý neohrožený válečník, když budeš meditovat, dostaneš se ke schopnostem, které se ti určitě budou hodit. To už zní dobře, ne?“ Nenutil by ji, vůbec ne. Sem a tam by se občas zmínil, že by to bylo fajn a později by si možná začal kopat do toho, že je líná a nic neděla, ale… teď ji k tomu nutit nehodlal. „Aspoň si to promysli. Vím, že to nezní moc zábavně, ale přísahám, že to není tak nudné.“ Říká někdo, kdo meditování fláká proto, že má x jiných věcí na práci, že? Ale to Gu Shi nevěděla a nebudeme jí to říkat, tak!

„Když mi dáš chvíli, katalog ti klidně seženu, pokud po něm moc toužíš?“ Možná si z dívky zase utahoval… rozhodně si z ní utahoval. Ale katalog by klidně sehnal! O tom zrovna nelhal.
A jestli celou dobu zněl klidně a s dobrou náladou, s poznámkou, že je to jeho práce… mu jakákoli dobrá nálada zmizela z pohledu i samotného postoje. Zkřížil ruce na prsou a odhrnul si dlouhý pramen vlasů z tváře. „Víš, co je taky moje práce? Naučit mé děti poslušnosti, když budu chtít, prokleju tě, abys už nikdy nemohla dělat nic jiného než sedět tady na místě a leštit ostří mečů,“ zasyčel zlostně a máchl rukou v prostoru, přičemž se v jednu chvíli zvedly všechny meče a špičkou mířily na dívku. Spadly však ve stejnou chvíli jako první část hanfu.
„Řeknu ti základy, ty se potom budeš učit dál. A chci na tobě vidět pokroky, jinak víš, co tě čeká,“ ukázal bradou na hromádku mečů. Nejspíše... v ten moment přeskočil všechny fáze dokopávání k meditaci a přikročil rovnou k nucení, ups?

Ještě si naposledy upravovala vlasy, než se na něj superrychle otočila s pusou dokořán. „Mojí vlastní zbraň, která všechny zastraší!” Udivenost z ní zářila. Taková dětská radost při představě, že dostane skvělou hračku. Radost a záře, které stejně rychle jako se objevili zase zhasli. Ovšem, proč by mi jí dával hned. Pomyslela si suše. Ale řekl, že mi jí jednou dá. Povzbuzovala se v duchu. Až se nezabiju vlastní existencí? Dumala. Až vyrostu? Jako Ying Yue? Nebyla si jistá. Ale její sestra byla jediný vzor, který se jí objevil v hlavě. Možná se jí tam někdy objeví i Yazi, ale nějakou dobu určitě ne.

Celá její tvář se znovu změnila skoro v rychlosti světla. Z pobaveného do suchého a po dalších pár větách do nafouklého. „No jasně, neházelo dobrý světlo, proč se zajímat o končetiny svých dětí jinak, než z pohledu společnosti,” poznamenala suše, ale doopravdy jí to zas tak moc netrápilo. Ušklíbla se na něj. „I když, není to tak, že bych o tvoje končetiny taky měla moc velkou starost,” poznamenala na konci, trochu kysele. Jako trošku mu to chtěla vrátit, nebudeme to popírat. Netrápilo jí to tak moc, ale stále trochu jo. Doopravdy by chtěla mít Yaziho ráda. Ale její tsundere existence si to odmítá přiznat.

Vrátila se ale k předchozí větě. Zvědavě na něj upřela pohled. „Podpořil bys mojí historku, kdybych někoho zabila a tvrdila, že ne?” Tak trochu zopakovala větu co pronesl. Nemůžete se divit, že zněla trochu užasle. Proč by to dělal? Ale hned jak otázku vyslovila, litovala toho. „To je fuk,” dodala rychle a vzala si do ruky jeden meč, který začala pečlivě leštit. Protože má ke zbraním respekt. Což se ale nedá úplně říct o Yazim. Ups.

Znovu suchý výraz. Tentokrát věnovaný velice nemagickému hadru. K tomu ale radši nic neřekla. Měla pocit, že by se jí to znovu vrátilo zpět jako bumerang.

Odřekla si. „Už jsi mi slíbil magickou zbraň a teď už i magický hadr? Jako nevadilo by mi dostat ho do balíčku. Jak se koneckonců starat líp o magickou zbraň než s magickým hadrem. Taky bys tam mohl přihodit magickou brusku, nebo tak něco, hehe,” uchechtla se na konci. Pak se na něj podívala, navíc žertovně a napůl vážně. „Snažíš se mě k něčemu uplatit?” dumala pobaveně nahlas a pak změnila pohled na trochu vyzývavý. „Nebo nemám brát tvoje sliby vážně?” Už to slíbil a teď už jenom stačilo, aby je dodržel. Nebo aby se aspoň snažila ho nějak přimět ty sliby dodržet. Cítila se docela samolibě a pobaveně dohromady. Na rtech jí hrál úsměv, který si úplně neuvědomovala a jedno obočí měla lehce pozvednuté.

„A jak asi,”odsekla nazpět stejně rychle, jako jí on skočil do řeči. „Nedostaneš se sem jenom hrdinskou smrtí?” A pak dopověděla co měla na mysli.

Podívala se na něj stylem 'jako vážně' a pak si povzdechla. „To není moc uklidňující,” poznamenala si pro sebe. Bylo jí jasný, že to uklidňující být ani nemělo. Koneckonců, víme kdo a kým mluví. Dokonce by i byla trochu zklamaná, kdyby jí nabídl uklidňující slůvka. V jejích očích je to velký, silný, krutý táta drak, že ano. Nechceme, aby si zničil jeho image!

„Hm,” zabručela a jemně pokrčila rameny. Podívala se na něj, jako by jí to bylo jedno. Asi se snažila udržet si aspoň trochu té svojí image. „Na tom něco je,” uznala. „I když si nejsem jistá, kterou cestu si vybrat.” Řekla to nahlas i přesto, že to nezamýšlela. Vlastně nad tím ještě tak moc nepřemýšlela. „Asi bych chtěla zůstat nějak u boje, ale je tu víc stylů a cest, co se ohledně boje týče, že? Ještě o nich tak moc nevím,” zamýšlela se nahlas. Chtěla radu? Kdo ví. Ona ne. Prostě se jí o tom chtělo mluvit. „Já vím, že se tu meditaci musím naučit, jenom se mi do toho nechce,” věnovala mu pohled, jako by to mělo být jasný hned. Proč to vůbec měla vyslovovat.

Ignorovala jeho smug face a uchechtla se. „Díky, ten katalog by se fakt hodil.” Opět zkouší, jak moc pravdy v jeho slovech je. Tímhle tempem si bude muset Yazi dávat pozor na to co říká, jinak z něj bude Gu Shi dolovat veškerý věcičky, i ty co pronese jako srandu. A schválně bude napadat jeho ego, jenom aby ho donutila to udělat. Nemuselo by to vždycky vyjít, ale i někdy by bylo dost.

Gaspla. Asi pět sekund na něj zírala s pohledem 'jak bys mohl!' a pootevřenou pusou. „To bys mohl, ale jak bych se pak naučila meditovat, hm?” vrátila nazpět a začínala přemýšlet, jestli to nakonec doopravdy neudělá. S ohledem na její slova v předchozích odstavcích.

Její pusa sklapla, ještě uprostřed nádechu, když na ní namířil veškerý meče. Jeho zlostný syčení jí donutilo zase zlostně zatnout zuby, ruce v pěst a kdyby mohla, házela by očima blesky.
Meče spadly a ona zůstala zticha. Ne, že by neměla co říct, spíš byla naštvaná a uražená. To by mě zajímalo, kolik jeho potomků s ním tu zůstalo. Řekla si to proto, protože přemýšlela, že by si vybrala jeho cestu. Cesta bezprostředního boje a boje na blízko bylo něco, co jí bylo nejblíže. Dokonce si začínala myslet, že by spolu mohli nějak vycházet. Jenom škola, že oba mají trpělivosti asi stejně, jako je vody v dětském bazénku a temperamentu zase stejně, jako je vody v oceánu.
„A to jsem si myslela, že děti bez končetin by byly ostuda,” pronesla potichu, ale chladně, právě jako ostří mečů okolo. Posadila se na zem s jedním kolenem pokrčeným a rukou zapřenou o zem. Čekající na to, až jí začne vyprávět. Pohledem nijak neuhýbala, ale už v něm neměla blesky. Spíš to byl co nejvíc netečný pohled, co v tu chvíli mohla udělat. Celou tu věc si brala hodně osobně.

Pobaveně se zasmál. Na všech prstech na těle snad ani nedokázal spočítat, kolikrát mu chyběla nějaká část těla. Samotný Yazi ví, jestli to nebylo snad i vícekrát, než stokrát. Koneckonců, nikdy neměl daleko od toho, aby se vrhl do souboje s… no, s kýmkoli! Někdy si z toho prostě zranění odnést musel! „Takže se shodneme, že si oba dva končetiny necháme na svých místech?“ Ač to byla otázka, bylo to spíše shrnutí celé debaty. Ručičky a nožičky zůstanou tam, kde jsou, tak.
Zvědavě povytáhl obočí nad následující otázkou. Když to však jeho dcera odmávla, udělal to také. Sám věděl, že kdyby se Gu Shi k něčemu takovému uchýlila, byla to to nejmenší, co pro ní mohl udělat. Její vnitřní drak by ji za to užíral ještě dlouho… S domněním, že je to její svědomí by musela žít do té doby, dokud by jí to její drak neodpustil. Samotní draci však ví, jak dlouho by to trvalo. 
Pokrčil neurčitě rameny. „Kdo ví? Třeba po tobě celou dobu něco chci a snažím se zjistit, jestli u tebe pochodím nebo bych měl jít k někomu jinému,“ sjel si dívku pohledem. Ať už si myslela cokoliv, nakonec nad tím zakroutil hlavou. „Uvidíme, věř tomu, čemu věřit chceš,“ odpověděl jí. Své sliby držel, zvlášť, když se jednalo o jeho děti… Nechtěl to však své dceři dát zadarmo. Bude si muset chvíli počkat, aby se v tom utvrdila. 
A k těm jedovatým houbám… „Třeba bys je snědla dřív, než někdo po tobě, tak bys taky zachránila něčí život.“ Šance to byla minimální, ale byla! To bylo důležité, ne? I tak se nad tou myšlenkou, že by jeho dcera jen tak umřela, nespokojeně ošil, rozhodně to nebyla hezká představa. Někdy zapomínal, jak křehké jsou lidské životy. 
Chvíle, kdy se nespokojeně ošil podruhé bylo, když se Gu Shi rozmluvila o cestách, které úzce souvisely s bojem. Jedna cesta byla jeho, samozřejmě. Druhá byla… Suanniho. Mladší drak byl koneckonců jeden z jeho bratrů, to však neznamenalo, že k němu choval sympatie. Pravděpodobně by mu pomohl, kdyby mu něco šlo po krku, ale… ale! Jeho děti by měli zůstat u něj v chrámu! Ne jít… k němu. „Vždycky můžeš zůstat tady. Jsi moje dítě, k boji ses doslova narodila. Udělal bych z tebe někoho, koho by se ostatní báli,“ možná… dívce trochu mazal med kolem pusy, ale nemůžete se mu divit! Co kdyby odešla k Suannimu, že jo! 

A potom… Potom se Yaziho dobrá nálada prostě vypařila. Ze sekundy na sekundu byla pryč a on svou dceru propaloval přísným pohledem. Kdo ví, jestli byl víc děsivý jeho pohled nebo meče, které svými špičkami mířily právě na dívku. Jestli se do té doby oba bavily naprosto v pořádku… Tak, jak se normálně baví dcera s otcem, teď se mezi nimi opět rozmíchala zlá krev. 
Prsty jedné ruky si zmačkl kořen nosu a párkrát se nadechl. Až po pár sekundách se zase podíval na svoji dceru. „Víš co? Oba toho máme dost, čerstvý vzduch by nám prospěl oběma. Dneska je Nový rok, můžeš na mě počkat ve svatyni a můžeme jít spolu…?“ Zeptal se opatrně, snad jakoby počítal s tím, že po něm dívka jeden z mečů hodí nazpátek. 
Ať na něj dívka počkala nebo ne, vydal se na slavnost. Snad s Gu Shi po boku.

„Jo, to opravdu nehrozí,” nebylo by to moc hezké a navíc si byla jistá, že svoje ruce bude ještě potřebovat!
Nijak se nezaobízala otázkou, kterou vyslovila bez přemýšlení. Ale kdyby se nad tím pozastavila, což nechce, došla by k názoru, že i když jí boj a mlácení se a kdo ví co ještě baví a přijde jí mega cool...zabít člověka by nechtěla. I přesto, že má někdy problém se vztekem a kontrolováním svojí pusy, které už tak chybí filtr, není to nějaký vrah. Možná by byla schopná lámat pár končetin a nakřápnout pár hlav, ale dala by si pozor, aby to nebylo nějak smrtelné. Nějak moc. Hehe.

Protáhla obličej. Nijak by jí to nepřekvapilo, kdyby se jí snažil pořád nějak oblbovat nebo nenápadně s ní manipulovat. Třeba byl Yazi mastermind! I když, ani by nemusel, když člověk (drak) žije tak dlouho, hodně toho zažije a uvidí a naučí se jak zacházet s různými lidmi. Ale to neznamená, že se jí to nějak líbí! „Snažíš se u mě pochodit a přemýšlíš, jestli nejít k někomu jinému?” odfrkla si. „A s čím přesně se tu snažíš pochodit? Nejsem to to spíš já, kdo se snaží zjistit jestli tu pochodí a nemá jít jinam?” zeptala se očividně pobavená. Netušila, co přesně by po ní Yazi mohl chtít a s čím by chtěl pochodit. Fakt netušila. Na druhou stranu jí to ale zajímalo. Co by po ní mohl chtít? Zvědavě po něm pokukovala, čekající na odpověď.

Pozvedla udiveně obočí. „Ty se sem dostaneš i když zachráníš život omylem? Fakt? Tak to je jiný,” uchechtla se a otočila se k mečům. Začala si je prohlížet víc podrobně, než k němu zase vzhlédla. „Hmm,” vydala docela dost samolibý zvuk a stejně tak vypadal i její obličej. „Ty fakt chceš, abych si vybrala tvojí cestu, co?” ten smug na jejím obličeji musel být nervy drásající, ale jí to nevadilo ani malililinkato. Vlastně byla hodně dobře naladěná, než jí na obličej začali mířit ty zbraně.

To si ale na závěr nakonec rozmyslel, rozpíchaná dcera skrz naskrz by se mu asi nelíbila. Nedej bože, aby mu krvácela na zem a žíněnky. Co kdyby to musel uklízet! Vzal se za nos a chvíli se snažil se uklidnit. Dobře dělal! Uklidnit by se teda měl. Pomyslela si naštvaně. A prej, že já mám angry issues! Už vím po kom. Hmh! Odvrátila od něj hlavu a zase jí k němu otočila až když promluvil. Zvedla obočí. Opět, tentokrát ale ne zvědavě.

Aby pravdu řekla, opravdu přemýšlela o házení mečů nazpátek. Jenom chvíli, k čemu by se namáhala, stejně by se vyhnul a pak by je začal házet zpátky. Momentálně jí nestojí ani za to zkoušení. Zvedla se na nohy, když usoudila, že po ní ty meče opravdu nehodí a založila si ruce hrudi. Sjela ho pohledem. „To má být nějakej chabej pokus o omluvu?” zvedla na něj jedno obočí. Po pár sekundách se trochu škodolibě ušklíbla. „Když se pořádně omluvíš, možná si vyberu tvojí cestu hned teď.” Jestli to myslela vážně? Vlastně ano. Myslela to docela vážně. A hlavně na ní taky bylo poznat, že si nemyslí, že by to udělal. Omluva je jinej zásah do hrdosti a tušila, že stejně jako jí, moc omlouvat se mu chtít nebude. Ale dál by jí to tak jinak sežrat.    
„Ale na slavnost s tebou zajdu,” dodala nakonec, stylem, že mu dělá velkou laskavost a měl by se cítit poctěný. Nakonec odběhla k sobě se převléct a zase se vrátila k němu, aby šli spolu.

<<< Pokoje Yaziho chrámu

Břink. Ying Yue společně s tím zvukem zklamaně hleděla na to, jak se vrhací nůž zabodává do země těsně před terčem, na který mířila. Moc máchla zápěstím a nasměrovala tím zbraň až moc nízko, takže se políbila s podlahou. Pro její hrdost to bylo, jako kdyby se zabodnul přímo jí do zátylku, a musela se v nějakém tom záchvěvu pasivní potupy rozhlédnout kolem sebe a také se ujistit, že tu není nikdo, kdo by se jí mohl vysmát. Tedy… Gu Shi byla na hodině a Bibi spinkala spokojeně v pokoji. Ying Yue vstala před pár hodinami, unavená z předchozí slavnosti jako kotě, takže chápala, pokud si chtěla blondýnka kvalitně přispat. Nebudila Francouzku tedy, jenom jí nechala v pokoji rychlou zprávu s tím, kde ji najde (dokonce dvouřádkovou, jelikož nejprve omylem zprávu napsala čínsky, než jí to v hlavičce secvaklo a dopsala pod to druhý řádek, tentokrát v angličtině, protože francouzsky neuměla, ale blondýnka s trochou štěstí ovládala aspoň tenhle jazyk) – ve vnitřní cvičišti v tomhle chrámu, kde si chtěla otestovat tu… novou věcičku, kterou dostala na slavnosti od Yaziho. Vějíř s nožíky, přičemž ten uprostřed se dal házet, což… věděla, že bude problém, a tak si chtěla otestovat, jak moc velký.
Inu, ukázalo se, že skutečně velký. Netušila, co Yaziho napadlo, když od něj tuhle zbraň dostala, ale zatím to vypadalo, že její trénování s ní bude spíš zkouška pro všechny, co stojí kolem ní, jak rychle umí uhýbat před letící čepelí. Tedy, nemohla popřít, že na tom něco bylo – byla to výzva, navíc to bylo něco, co v ní sepnulo soutěživost. Nedivila by se, kdyby stejně tak co ona tím nadšením pro učení se zrovna tomuhle oplýval i drak kdesi uvnitř ní… aspoň by si tak vysvětlila to nadšené klubko nervů, které se jí usídlilo na hrudi a zjevně odmítalo zmizet. Jediné, co to dokázalo utěšit, bylo to, když se zvedla, založila další z nožíků do vrhacího středu vějíře a mávla zápěstím, snaže se trefit, co měla – dřevěného panáka, který padl za oběť jejím snahám. Ač… zatím tu byla oběť spíš podlaha než on, panák stál vychechtaný a nezraněný před ní.
Po dalším pokusu, kdy další čepel skončila panákovi u nohou, nespokojeně sama pro sebe zavrčela. Neměla ráda, když jí věci přirozeně nešly, ačkoli se to dalo očekávat. Měla zkušenosti se sebeobranou na blízko, uměla by si poradit, kdyby šlo o to mu ten nůž prostě bodnout do dřevěného hrudníku, ale takhle… Měla pocit, že se jí ten stoický obličej figuríny prostě tiše směje. Nedivila by se mu, taky by se sama sobě vysmála, kdyby se viděla, což… jí na frustraci moc nepřidalo. „No tak, jak moc těžké je trefit jednoho blbého panáka?“ zahučela si sama pro sebe, zatímco zalovila pro poslední čepel, která byla k dispozici. Naskládala si tu sbírku předtím do kapsy u hanfu, aby nemusela pro každou jednu čepel opakovaně běhat. Teď ji nasadila do vrhací části vějíře. Pověstná poslední naděje. „No tak, zabodni se, kam máš,“ zavrčela popuzeně, než švihla zápěstím znovu a nechala čepel se rozletět svému osudu. Mířila výš, aby netrefila zase zem…
…a nůž se zabodnul s precizností figuríně přímo do rozkroku. Ying Yue se trochu rozpačitě narovnala a zašklebila se na zmrzačeného panáka, z něhož právě vlastním umem udělala omylem eunucha. „No, nedá se říct, že by mi to bylo líto. Určitě jsi zažil horší věci,“ nabídla panákovi smírně, ale dřevěná tvář (kupodivu) jen zarytě mlčela.

Yazi… byl po slavnosti dlouho zalezlý. Odmítal se s kýmkoli vidět nebo s kýmkoli mluvit. Musel si to nejdřív srovnat sám, aby tady mohl být pro své děti. Tedy, hlavně pro Li Mei s Ju Longem. Taky ale pro Ying Yue, Gu Shi a Cyruse, ač ti tři nebyli smrtí jeho potomka a svého sourozence tak zasažení. 
Nakonec se přeci však ze svého pokoje odhodlal… Sic ne tak fancy, jako obvykle, v čistě bílém hanfu, bez výrazným červených stínů a… s rozpuštěnými vlasy. Neměl na nic z toho náladu ani energii. I když pevný pohled tam stále byl, bylo na něm na první pohled poznat, že se něco stalo a že ho to trápí. Navíc… chrám byl pro něj takové safe space, kdyby ho někdo vykopal z něj, nedovolil by si působit… takhle. Tady to ale tak moc neřešil. Zvlášť ne v noci, kdy si myslel, že ostatní dráčata už budou dávno spát. 
Opak byl však pravdou, když ucítil existování své dcery ve vnitřním cvičišti. A jelikož s Ying Yue ještě neměl šanci pořádně mluvit, tichými kroky se dostal až k zárubni, o které se opřel ramenem a sledoval, jak si jeho dcera vede s házecí dýkou a panákem naproti. A… když se poslední dýka zasekla v místech, kde by to zasaženého vážně bolelo, nebýt to neživý panák, povytáhl nad tím zvědavě obočí. „Máš docela dobrou mušku, jak vidím.“ Ozval se ze svého místa, aniž by bral na vědomí, že kdyby u sebe jeho dcera neměla poslední dýku, další by mohla letět jeho směrem. Tedy… ne že by se bál, že by se trefila. A i kdyby? Dokázal by tak malou zbraň zastavit mávnutím ruky. 
Odlepil se ode dveří a pomalými kroky se vydal blíž k dívce. „Jsem rád, že se ti dárek líbí. Upřímně jsem netušil, jestli bys ocenila takovou věc,“ přiznal a zvědavě s prohlédl vějíř, který dívka před ním svírala v ruce, snad jako by ho viděl poprvé. „Navíc… zaměřuju se spíš na boj zblízka, ale házecí zbraň se hádám nikdy neztratí,“ i když na ty už byl spíše zaměřený jeho mladší bratr. Koneckonců sám však věděl, že i zbraň na dálku se občas hodí, i když před Suannim by to pravděpodobně nahlas nikdy nepřiznal. Tak či onak, při první příležitosti by Ying Yue stejně nacpal meč nebo obyčejnou dýku. Anebo… úplně jinou zbraň, kdyby chtěla, jen by prostě byla na blízko. 
„Mimochodem,“ začal a pohledem znovu vyhledal dýku přímo v rozkroku panáka, „tam by to fakt bolelo, ale zkus mířit ještě o něco víc.“ Musel si rýpnout! Známe ho, no ne? Navíc… tím možná trochu prozkoumával vody. Chtěl věděl, jak na tom je a jak s dívkou mluvit. Třeba taková Li Mei nenáviděla a velmi rychle se urazila, když do ní rýpal. Na rozdíl od Gu Shi, která mu to většinou vrátila, aniž by nad tím více přemýšlela. „Teda, pokud toho někoho nechceš jen zranit, to… míříš vážně dobře," zazubil se na ní spokojeně. Nebudeme si lhát, ač Yazi za svůj život byl zraněný už hodněkrát… Takové zranění si nejspíše nechá s radostí ujít.

Když se za ní ozval hlas, který zněl na jednu stranu znuděně, na druhou zaujatě, Ying Yue se vylekaně otočila. Nevyděsilo ji to, to zase ne, ale… bylo dobře, že Yazi si vybral čas, kdy neměla zrovna jinou dýku v ruce ani ve vějíři, protože takhle po něm jenom málem mrštila samotný vějíř – zadržela si packu vprostřed letu. Asi by neocenil, kdyby dostal po hlavě vějířem, jehož konstrukce byla sice bez nožů lehčí, ale pořád byla dost silná a jako něco do hlavy nic moc na ránu. „Plížíš se jako duch,“ neodpustila si nahlas výčitku, než se na něj otočila a zbádala, že tak vlastně i docela vypadá. Oproti jeho včerejšímu fancy vzhledu na slavnosti jí přišel jako pochodující přízrak, který se zapřísáhl, že bude v tomhle chrámu děsit všechny dráčata, co se snaží něco dělat. Proč musel zatraceně chodit tak potichu? I když napínala uši, nepřišla si, že slyšela, jak se podlaha setkává s jeho kroky. Nebylo divu, že ji vylekal.
Odposlechla si jeho souzení jejího házení, což… byl fakt, to věděla, ale stejně měla co dělat, aby nenafoukla tváře. „Všimla jsem si, že Gu Shi dostala dýku. Tím víc, když říkáš, že to je tvoje parketa, mě zajímá, čím jsem si zasloužila házejí vějíř,“ nadhodila a i když se konec věty nestočil do otazníku, neznamenalo to, že to nebyla otázka, jenom ne příliš přímo položená. Zkoumavě si prohlédla vějíř, jako už asi stokrát dneska, než se pomalu vydala pro dýky rozházené u nohou panáka. Tu, co byla zabodnutá v něm, vytáhla s demonstrativně hrdým úsměvem. „Navíc, když už dostaneme zbraně, nebylo by záhodno nás s nimi učit? Co kdybys nevěděla, co se s tím dělá, a omylem se tím ještě sama zapíchla?“ uculila se, protože… dobře věděla, že dál od pravdy to nebude. Když byla ještě v lidském světě, věnovala se několika druhům bojových sportů, proto si byla jistá, že by s nožem na blízko uměla. Přesto tomu předtím chyběla… jakási jiskra, které stále nemohla přijít na kloub. Možná proto tady dneska v noci pobíhala, aby se pokusila ji dodatečně odhalit tady a zjistit, co na tom může být.
Pokud jí to dal čistě jako výzvu, brala by to dobře. Pokud to byla forma výsměchu… možná zkusí příště mířit na něj. Pochybovala, že by ho zasáhla, ale jako gesto to znělo lépe, než na velkého zlého Dračího bratra ukázat trochu neurvale prostředníček.
Na jeho poslední poznámku povytáhla obočí, než si založila ruce v bok a sjela kritickým pohledem panáka s vyseknutou dírou. „Náhodou, trvám si na tom, že tohle byla výhra. Víš, kolik chlapů se radši rozběhne jinam, když uvidí takovou mušku?“ odhodila si dramatickým pohybem z čela uvolněný červenočerný pramen vlasů, než pokrčila rameny. Nebyla ta, co se za rýpání urazila, ale taky nebyla Gu Shi, která by se hned začala vozit zpátky. Bylo vidět, že si ji oťukává, a ona dělala totéž – nechtěla překročit hranici, co by ji dostala do problému, na to měla maličko pud sebezáchovy… a taky věc, kterou její mladší sestra kolikrát postrádala, a to respekt k ostatním (jenž se držel do té doby, než ho sami zahodili). Ačkoli dobře, možná se jí v očích škodolibě zablesklo, než dodala: „Ale pokud se ti to nelíbí, můžeš mi říct, jak to dělat líp… pokud to, že preferuješ zbraně na blízko, neznamenalo, že budeš mířit ještě hůř než já teďka.“

Povytáhl jedno obočí, když se k němu jeho dcera polekaně otočila s připravenou packou hodit po něm vějíř. Což… nakonec neudělala, na to však drak nic neřekl. Jen výmluvně pokrčil rameny, snad jako omluva, i když nebyla vyloženě vyřčená. „Přeci nebudu dělat bordel takhle pozdě,“ vysvětlil na její výtku. Když chtěl, aby o něm draci věděli už předem, dokázal chodit dost nahlas, i když… v takovou chvíli by se všichni měli klidit z cesty, neb v tu chvíli je Yazi naštvaný a v ráži. Pravděpodobně vidí červeně a… se svým mečem u pasu nejspíše nikdo netouží se mu postavit do cesty.
Další pokrčení rameny následovalo hned poté. „Pulao mi řekl, že ti to v budoucnu můžeš dost pomoct,“ napadlo ho hned několik situací, kdy mi mohla dívka vrhací zbraň potřebovat. Jedna z nich… se mu nelíbila, tedy se jí rozhodl ignorovat. Věřil však svému bratrovi v jeho předpovědích a on nechtěl, aby se jeho dítěti něco stalo, kdyby se náhodou rozhodl pro jinou zbraň. Navíc… jeho bratr prostě musel vědět, že Yazi nakonec zvolí vějíř místo dýky, kterou dostala mladší ze sester. „Navíc, Gu Shi nějakou dýku chtěla už před tím, proto jsem se rozhodl pro ty dárky takhle,“ osvětlil ještě své rozhodnutí.
Doprovázel Ying Yue pohledem, když se vydala pro všechny dýky, které skončily na zemi a… pro tu jednu v panákovi. „Věřím, že jsi schopná se nezabít vlastní zbraní.“ Kdyby si nebyl tak jistý, dostala by hned na začátku něco… mírumilovnějšího. Třeba jako Cyrus, který dostal plyšáka kočky. Za prvé, měl tušení, že se nevydá jeho cestou… Za což byl, překvapivě, docela rád. Nechtěl, aby se mu něco stalo. A za druhé, věděl, že mu chybí vlastní kocour. Toho mu však přivést nemohl, proto to vyřešil takhle. „A při nejhorším, ošetřovně není tak daleko,“ jedna bodná rána ještě nikoho nezabila! Taotie by se teda netvářil zrovna nadšeně, ale… dokud by Yazi svou dceru nepřinesl na ošetřovnu probodanou jako nástěnku, určitě by to nebylo tak horké, no ne?
Pobaveně mu blýskalo v očích: „Mám počítat s tím, že teď pokaždé budeš mířit do rozkroku?“ Pokud ano, samozřejmě by jí na to Yazi nic neřekl… koneckonců, měla pravda. Kdo byl, aby jí něco takového rozmlouval, že? „V tom případě nevím, proč tady trénuješ, když si očividně profík v kastrování,“ uchechtl se. „Chápu, že o tebe se nemusím bát, že by ses nechala otravovat nějakým oplzlým chlapem,“ s těmi slovy se spokojeně usmíval! Drakovi se hned žije lépe, když ví, že mu nikdo nebude otravovat jeho dceru. Tedy… na Tianmu nejspíše ne, co tak věděl, ne, že by tady bylo moc kluků, kteří by měli… zájem. Ale co kdyby se někdo takový objevil na nějaké výpravě na zemi??
V očích se mu objevila výzva. Kam se hrabal Yazi se svými schopnosti oproti Suannimu, jak sám řekl, zaměřoval se spíše na boj zblízka… ale zase takový problém to nebyl. Mávl rukou, přičemž se z dívčiny ruky vytrhly tři dýky, které mu vpluly do dlaně, jako by byly na provázku a on si je přitáhl zpátky. Ani se pořádně nenadechl, když se otočil a najednou všechny tři letěly směrem k panákovy, kde se zapíchly do umělého těla. Byly zaražené hluboko, neb Yazi měl přeci jen sílu, ale… rozhodně mohly být hozené lépe. Svůj cíl ale našly a to se určitě počítalo! „Myslím, že se máš ještě co učit,“ podíval se na svou dceru kousek od sebe.

Zkoumavě si vějíř prohlédla, zvlášť po zjištění, že s tím zřejmě vyrukoval Pulao. Zajímalo by ji, jak zrovna vějíř s házecími noži může být pro její budoucnost nějak velmi klíčový, avšak… kdo byla, aby draka, který podle všeho vážně uměl předpovídat budoucnost, jakkoli zpochybňovala, no ne? Rozhodně to nebylo na plánu dne. A nad tím odůvodněním, které zahrnovalo její mladší sestřičku, se neubránila úsměvu. „Gu Shi byla vždycky trochu straka, když šlo o lesklé věci, a když k tomu byly jenom trochu nebezpečné, bylo to jenom o to lepší. Přísahám, že její pud sebezáchovy je těžce pod bodem mrazu, když jde o hezké věci.“ Zkoumavě si Yaziho prohlédla, protože… viděla, kolik fancy zbraní viselo různě rozházeno po chrámu, a bylo jí velmi, ale velmi dobře jasné, odkud tady vítr vane. „A nech mě hádat, tohle od mamky, která byla minimalista, vážně nemá… Zdá se, že povídačky o kleptomaniackých dracích nebudou tak daleko od pravdy, což?“ A tak, dokud hromadil zbraně a nekradl lesklé kavárenské zvonečky…
Kriticky si zatočila jedním z nožíků mezi prsty (neušmikla si je omylem jenom proto, že ještě za lidského života byla zvyklá tohle dělat s těmi tréninkovými na blízko, že malý cirkusový tríček se naučil snadno a zůstal jí ve svalové paměti evidentně i po smrti), než pokrčila rameny a zazubila se. „Možná to zvážím, že se naučím cílit schválně tam. Rozhodně tím někoho zarazíš, když se ti snaží něco udělat a dostane nožem mezi nohy!“ Fakt, že byla pořád jenom holka, co se až moc ráda toulala po nocích v městě, jí říkal, že takový um byl pro některá individua jako stvořený. Narazila na řádnou spoustu lidí, co by si takový malý dáreček plně zasloužili. A Yazi taky nevypadal, že by tomu nápadu nějak oponoval, takže… kdo byla, říct na to ne, pokud jí to projde, haló?
Napadlo ji, zda mu tou výzvou jenom neudělá to samé, co by tím udělala Gu Shi – zda ho to nedokope se jen předvádět, že nemá pravdu. A… měla pravdu, protože Yazi se s evidentní křivdou vůči tomu, že by si mohla jen na vteřinu pomyslet, že mu to s nějakou zbraní nejde, zhostil jí dokázat, že pár házecích nožíků mu problém nedělá. To, s jakou vehementností se dýky zabodly tak hluboko do figurín, bylo působivé, jistě, ale Ying Yue v tu chvíli nemohla myslet na nic jiného, než na tu pochybně velkou podobnost mezi Yazim a její mladší sestrou. „Hele, a kdybych řekla, že mám dojem, že nedokážeš vytrhnout rukama ze země strom, půjdeš a uděláš to, abys mi dokázal opak?“ optala se, v tónu jí přitom cinkal pobavený smích. Nepopírala, že se má co učit, rozhodně by nešla a neuměla ho napodobit, o tom žádná, ale… to neměnilo nic na tom, že ji bavilo, že ten velký zlý Yazi byl tak lehce vyhecovatelný. Matka nad tím doma vždycky kroutila hlavou, když to u někoho viděla, a fakt, že otec jejích dětí je úplně to samé, byla ironie, přes kterou se Ying Yue nemohla přenést. Ne ve špatném, ale rozhodně jí to sebralo překvapeně vítr z plachet.
Po jeho malé lekci zůstala stát na místě – byla naučená, že kdo si věci používá, ten si je zase vytahuje, a místo toho, aby se tak vydala k figuríně, se otočila k Yazimu. „Dobře, v tom případě, jaký je tvůj osvícený názor na to, co dělám špatně a měla bych to zlepšit?“ Ačkoli to mohlo znít ironicky, myslela to vážně. Věděla, že jí tohle vážně nešlo, a i když Yazi mířil taky ne zrovna bravurně, ona na tom byla, jako kdyby jí u toho někdo zavázal oči, takže stokrát hůř. Pokud měl nějaké moudro k přihození, ona si ho moc ráda vyposlechne!

To hromadění lesklých a… hlavně nebezpečných věcí chápal. Koneckonců, podívejte se na něj, že ano. To, že nebyly zbraně všude po chrámu bylo jen proto, že by s nimi nová dráčata mohla dělat kraviny. Což by nebyl takový problém pro Yaziho, koho někdy zabila nějaká jizva, že? Ale Taotie, ani ostatní dračí bratři se moc netvářili. Tak či onak, hromadění přesně tohohle měla mladší z dívek rozhodně po svém otci. „Po matce máte hodně věcí, ale znáš to, musíte mít taky něco po otci,“ mávl nad tím rukou. Myšlenkami se chvíli vrátil k matce obou sester. Zakroutil nad tím však hlavou, než pokračoval: „Co kdybyste se ke mně třeba nechtěli hlásit? Musím po mně mít něco, co nedokáže zapřít!“ Víte co, Yaziho děti rozhodně nebudou sbírat knížky nebo nebudou mít nadšeně plný pokoj květin… takže jo! Tahle zděděná vlastnost rozhodně byla jen pro jistotu, mhm!
Se spokojeným přikyvováním složil ruce na prsou, kdo byl, aby něco takového své dceři rozmlouval, že? Navíc se jí to do budoucna rozhodně bude hodit! I když… kdyby samotný Yazi zjistil, že se nějaký oplzlý chlápek snažil jeho dítě otravovat… Ostrá čepel v rozkroku by byla to nejmenší, to však Ying Yue věděl nemusela. Minimálně ne v tu chvíli. „Jen do toho, nebudu ti to rozmlouvat,“ tedy… ona asi nebyla žádná věc, kterou by svým dětem rozmlouval. Pokud vyloženě nešlo o něco, u čeho by jim měla upadnout hlava. To by se postaral o to, aby to něco mohli dělat hezky v bezpečí! „Uvažuju, jestli bys ocenila učení se na živé kůži,“ přemýšlel nahlas a po očku mrkl na dívku kousek vedle. Nejspíše by se jeho bratři netvářili na to, že by bral tak mladé dráče ven, ale… hele, byla to jejich nebo jeho dcera, hm??
„Pravděpodobně? Vím, co dokážu, takže…“ navíc se mohl předvádět! Což by asi nikdy nepřiznal nahlas, ale bylo to na něm rozhodně poznat. A co se týkalo výzev… vážně ho do ničeho nemusel nikdo dlouho ponoukat. Tedy, taky záleželo na tom, o co přesně se jednalo, samozřejmě… Ale pokud se jednalo o něco s hrubou sílou, rozhodně to nebylo složité.
Vydal se několika kroky k figuríně, ze které vytáhl tři čepele a… normálně by je hodil dívce zpátky, ale teď si nebyl jistý, jestli by jí jen neublížil, proto si je nechal v rukou tak dlouho, než je mohl předat normálně. „Musíš mít víc síly,“ odpověděl jí, když jí vracel čepele. „S čím větší sílou je hodíš, tím poletí rychleji a kratší dobu, takže tak moc neklesnou a zabodnou se hlouběji,“ a tak… přeci jen něco málo od svého bratra měl. Byly to však hrubé základy a selský rozum, než nějaká speciální rada.
A… ať už dělali poté cokoliv, i když pokud se Ying Yue nechala, Yazi jí pravděpodobně nechal posilovat. Samotní draci vědí, jestli si tím u své dceri šplhl… spíše ne, ale stejně by tomu neutekla! Tak či onak, po nějaké chvíli usnula a když drak slyšel její klidné oddechování, jen nad ní s úsměvem zavrtěl hlavou. Opatrně jí vzal do náruče a odnesl do jejího pokoje. Kde… našel v posteli její kamarádku. Tentokrát to nechal být, ale pokud by si sem Ying Yue začala tahat lidi jako do motelu, asi by se na ní zamračil… trochu! A tak, chápeme!